Nyní se ukazují dva nejviditelnější směry. Tím prvním je práce současné ministryně školství a jejího aparátu. Její nástup na ministerstvo byl samozřelmě očekáván s napětím,co zase nového bude.Podle mnohých přišla deziluze. Chci-li být ale objektivní, musím přiznat, že mnohé problémy mohla zdědit, o mnohých, které vytvářejí její podřízení v nižších funkcích na ministerstvu, nemůže ani vědět, protože není v časových možnostech ministra být u všeho. Práce ministra je velmi náročná (a není ani ohodnocena – např. ve srovnání s ředitelem VZP , to už sem ani nepřiřazuji Bakalu-to je úplně jiná kapitola,o které jsem psal v jiném komentáři).Škoda,že se neobklopila někým jiným,její názory v počátku byly zajímavé.Pak se to nějak semlelo……

Rejdy vysokých úředníků z ministerstva ale přinášejí téměř každodenní změny, doporučení, výklady, nové výkazy, které dopadají na vedení škol a učitele, tedy na ten poslední článek, který už ani pořádně neví, jak vše přesně vyplnit a proč to vlastně vyplňuje a proč se pořád zasahuje do ŠVP atd. Naštěstí je na ministerstvu několik nižších úředníků, se kterými se dá komunikovat a kteří vždy poradí.

Byrokratická zátěž je velká,ale že nemusí být,ukazuje například sympatický projekt Hodina  pohybu navíc schválený ministryní.