Jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla využít nejen akademických "prázdnin", ale především vynucené přestávky v činnosti Rady ČT, kterou darovaly spřízněné kluby jako dárek na rozloučenou panu Dvořákovi, bylo pokušení převést "Lumíky" do praxe.

Řadu let jsem psala o tom, co všechno jde v naší zemi špatným směrem, a jak by se to mělo dělat lépe. A za dobu strávenou v Radě bych k "Lumíkům" mohla napsat druhý díl - o chobotnici moci, o Bermudském trojúhelníku strachu, o potlačování trhu a pošlapávání práva...

Díky cestě po republice mám teď možnost mluvit o tom, co bylo z novinových rozhovorů vytrvale vyškrtáváno (a kvůli čemu některé rozhovory dokonce vůbec nevyšly). Bez cenzury. Bez politické korektnosti. A hlavně bez prostředníků - přímo s těmi, kdo jsou proti své vůli a mnohdy zcela nevědomky nuceni chobotnici moci živit.

Protože stále platí to, čím jsem před třemi lety "Lumíky" uzavřela: