Jak se však ukazuje, narativy přítomné mezi německou a českou veřejností se významně odlišují. Jedna věc však tyto země spojuje – obě zatím na probíhající krizi marně hledají správnou odpověď.

Německé zmatení

Většina Němců původně sympatizovala s hnutím Euromajdanu, které přivedlo do ulic Kyjeva statisíce lidí, aby se osvobodili od autokratického režimu Viktora Janukovyče. Avšak významná část německé veřejnosti byla brzy zmatena rolí, kterou v Euromajdanu měli hrát pravicoví extremisté a zejména nacionalistický Pravý sektor. Dezinformace posílily dojem, že přechodná vláda je pod významným vlivem těchto sil. Obava z vypuknutí nové studené války vedla mnohé k opatrnickému přístupu. Radikální němečtí politici konstatují, že eskalace situace na Ukrajině je ve skutečnosti chybou Západu. Vznikla pochybná koalice pravicových politiků sympatizujících s Putinem, také pro jeho postoje k LGBTI komunitě a evropským liberálním hodnotám s levicovými politiky , kteří s Putinem sdílejí antiamerikanismus.

Řada kritiků nacionalistických sentimentů na Ukrajině a vlivu oligarchů přitom zcela ignoruje fakt, že Rusko v tomto ohledu trpí ještě většími problémy. Místo toho, aby uvalené sankce byly prostředkem k předejití konfliktum spíše vedly k jeho eskalaci. Bylo-li dříve kontroverzní otázkou přijetí Ukrajiny do NATO, někteří němečtí politici nyní vnímají i dlouhodobou perspektivu ukrajinského členství v EU jako akt polarizace mezi Západem a Ruskem. Jsou slepí k ukrajinskému právu na sebeurčení a celou zemi vnímají jako nezbytnou nárazníkovou zónu. Přehlížejí Putinovy autokratické vnitropolitické kroky proti občanské společnosti, médiím či různým menšinám, což vede k faktické legitimizaci Putinova narativu o ruských národních zájmech na Ukrajině.

Česká pasivita

V České republice jsou silné proruské nálady (nejspíše také v souvislosti s historickou zkušeností země) spíše marginální. Osobnosti, které takovou perspektivu prezentují, jako například bývalý senátor Jiří Vyvadil, jsou většinovými médii obvykle vykreslovány jako spíše obskurní. Podle průzkumu veřejného mínění si pouze 11 % respondentů myslí, že Rusko bylo „velmi či spíše nápomocno“ řešení konfliktu na Ukrajině. Česká veřejnost zároveň sleduje události na Ukrajině s větším zájmem, než jakoukoli jinou zahraniční krizi v posledním desetiletí a většina ji považuje za hrozbu pro mezinárodní mír.

Je o to překvapivější, že pouze jeden z deseti Čechů podporuje aktivní zapojení své země do řešení této krize a méně než polovina volá po účasti EU. V každém případě je vnímaní situace na Ukrajině velmi zamlžené a média málokdy prezentují objektivní pohled. Když ministr zahraničí vyslovil kritický názor na jednání Ruska, byl napomenut členy své vlastní strany. Od té doby byla v této věci česká vláda až podezřele tichá.