Byl to rok 2010, kdy jsem dostala upozornění, že se připravuje loupež, srovnatelná s lehkými topnými oleji a některými dalšími velkými podvody na občany, ba dokonce, že je rozsahem pravděpodobně předčí. Nevěřila jsem. Dnes se musím tomu, kdo tenkrát našel odvahu mi napsat, omluvit. To, co ten člověk popisoval, se mi zdálo příliš absurdní, než aby to bylo možné. Ale bylo.
Ten rok, rok 2010, byl rokem, který se „podepsal“ na budoucnosti české ekonomiky a to minimálně do roku 2030. Právě v tomto roce totiž vrcholilo něco, co se dá nazvat snad jen „fotovoltaickým šílenstvím“. Kdo je způsobil? Zákon 180 a na něj navazující vyhlášky a cenová rozhodnutí. Důsledkem byla povinnost vykupovat veškerou elektřinu, vyrobenou v solárních elektrárnách, za pevně stanovenou a státem garantovanou cenu. O nastavení neuvěřitelně vysoké výkupní ceny 12,2 tisíce korun za 1 MWh se postaralo tehdejší vedení Energetického regulačního úřadu, tj. pánové Němeček, Panák, Vítek a Pražák, pod vedením předsedy Fiřta. Zároveň se postarali, aby došlo k prodloužení poskytování veřejné podpory o 5 let. Takže výkupní cena byla nastavena na 12.2 tisíc korun za 1 MWh, což je více než 12-ti násobek skutečné, reálné výkupní ceny. Ta nedosahuje ani tisíc korun za 1 MWh To vše přilákalo nejen investory, ale především podvodníky. Tuto extrémně vysokou, státem garantovanou výkupní cenu, kterou kritizoval svého času i tehdejší ministr Mládek, mohla získat pouze solární elektrárna s platnou licencí, uvedená do provozu do konce roku 2010.
Zkusíte hádat, co následovalo? Hned další den, tedy 1. ledna 2011 „spadla“ výkupní cena na 5,5 tisíce korun za 1 MWh, tedy téměř na třetinu. Na konci roku 2010 u velkých solárních elektráren dosahoval rozdíl mezi cenou roku 2010 a 2011 stovek milionů až miliard korun českých. To byl hodně pádný důvod, pro který byla řada zdaleka nedokončených solárních elektráren „uvedena“ do provozu pouze na papíře v roce 2010 a tím byly jejich vlastníkům, často sídlícím v „daňových rájích“ garantovány pohádkové zisky.
Některé z těchto solárních elektráren byly ještě v roce 2010 zkontrolovány Státní energetickou inspekcí, některé nikoliv. Některé byly prověřovány Policií ČR a dokonce zažalovány státními zástupci, některé nikoliv. Právě ta selektivnost je zarážející, stejně jako rozdílný přístup některých zaměstnanců Energetického regulačního úřadu k různým žadatelům.
Ti, kteří jsou přímo odpovědní za výši stanovených výkupních cen i za legislativu nezákonně prodlužující dobu pobírání této ceny, bez ohledu na jejich neformální vztahy s různými žadateli o licenci solárních elektráren - příjemci dotací, nebyli nikdy obviněni a k soudům dodnes chodí pouze jako svědci. Těžko říct čeho.
Pan Pražák byl v letech 2004 - 2011 ředitelem odboru licencí a odpovídal tedy za jejich vydávání. Možná baví příslušné orgány historkami o tom, jak to tenkrát chodilo. Třeba tu, že odpovídal také za vydání dvou licencí solárních elektráren, vydaných na Silvestra večer ve tři čtvrtě na devět. Ano, slyšíte dobře, ve 20 hodin 40 minut na Silvestra 2010. No, pročpak by ne? Vždyť o něm bylo známo, že se neoficiálně stýká s různými žadateli o licenci. Na to, že přijímal benefity od nich a jejich společných přátel, můžeme zapomenout. V říjnu 2016 ho soud osvobodil.
Pan Panák, odpovědný za legislativu Energetického regulačního úřadu v letech 2006 - 2012, zase dokázal orgány činné v trestním řízení „přesvědčit“ o neuvěřitelném úkazu. Oficiálně v roce 2011 jménem Energetického regulačního úřadu jim totiž oznámil, že dvě solární elektrárny vyráběly elektřinu ze slunečního záření na Silvestra roku 2010 od tři čtvrtě na devět do půlnoci. Slyšíte dobře. Na Silvestra, od 20,40 hodin do 24,00 hodin a tak mají přece logicky nárok na vysokou výkupní cenu roku 2010. No, nezasmáli byste se taky? Co na tom, že České republice tím vznikla škoda více než 1 miliarda korun. Možná si jen neuvědomil, že v Čechách o Silvestrovské noci slunce nikdy nesvítí. Uvědomit si to ovšem mohli policisté nebo státní zástupci, kteří teorii jasné slunečné silvestrovské noci roku 2010 dodnes neopustili.
Možná ale opravdu svítilo v noci na Silvestra 2010 slunce, když na tom policie, státní zástupci i soudce trvají a tvrdí, že tím vznikla škoda více než 1 miliarda Kč. Možná to slunce opravdu svítilo, když osoby, které vydaly nebo byly přímo odpovědné za vydání dvou licencí solárním elektrárnám Saša Sun a Zdeněk Sun na Silvestra 2010, nebyly vůbec soudem potrestány.
Ale někdo potrestán být musel. A tak nezávislý soud moudře rozhodl a potrestal, a to „pouze“ 8,5 roky vězení, za neodebrání těchto licencí dvě ženy, které s Energetickým regulačním úřadem neměly v době vydání licencí v roce 2010 vůbec nic společného.
Předsedkyně Alena Vitásková nastoupila do funkce po předsedovi Fiřtovi v srpnu 2011 a ředitelka Michaela Schneidarová dokonce až na konci roku 2011. Odsouzeny – byť zatím nepravomocně - byly za licence vydané na Silvestra 2010.
Jejich skutečným „zločinem“ patrně bylo, že se snažily napravit stovky „hříchů“ minulého vedení, které budou české daňové poplatníky v příštích letech stát mnoho desítek miliard korun. Veřejnost si možná vzpomene na skupinu pro vyšetřování podvodů solárních elektráren. Byla v ní paní Vitásková a další vedoucí pracovníci Energetického regulačního úřadu, Policejního prezidia a Nejvyššího státního zastupitelství.
Co skupina opravdu objevila a co bylo postoupeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství, to se asi veřejnost už nedozví. Nebezpečí ale spočívalo jinde. Byla zde možnost, pouhá možnost, že by se veřejnost dozvěděla, který z politiků tehdy vládnoucích stran, přímo či nepřímo profitoval ze solárních elektráren. To možná vzbudilo obavy. Proto bylo nakonec potřeba najít „viníky“. A když ne viníky nezákonného vydávání licencí solárním elektrárnám, tak alespoň viníky toho, že se situace kolem vydávání licencí solárním elektrárnám začala zveřejňovat.
Kdo je viníkem zveřejnění podvodů se solárními elektrárnami v roce 2010, je zcela zřejmé, je to bez pochyby Alena Vitásková. Oficiálně za to ale nemohla být stíhána, protože oznámení trestních činů je povinností každého občana právního státu. Jenomže bylo třeba paní Vitáskové „zavřít ústa“, a tak začala být stíhána za licence vydané v prosinci 2010, tedy více než osm měsíců před jejím příchodem do Energetického regulačního úřadu. Proto musela být oficiálně odsouzena na 8,5 roku nepodmíněně. Oficiálně za to, že měla možnost a to dle soudu v nezjištěnou dobu a nezjištěným způsobem navést paní Schneidarovou k tomu, aby neodebrala dvěma solárním elektrárnám v roce 2012 licence. Licence, které těmto dvěma solárním elektrárnám vydal odbor pana Pražáka v prosinci 2010 pod vedením pánů Fiřta, Němečka, Panáka a dalších.
Také mohla paní Vitásková dostat, samozřejmě neoficiálně „trest smrti“, ale tomu naštěstí zabránila přidělená trvalá policejní ochranka, kterou měla, po několika neúspěšných pokusech o atentát, oficiálně přidělenou, a to až do doby, než se ji podařilo dostat před soud.
Vzpomněla jsem si v souvislosti s tou prosluněnou silvestrovskou nocí na pozdrav, kterým se s diváky loučil moderátor počasí na jedné televizní stanici: „Slunce v duši, přátelé, slunce v duši...“.
Psali jsme:
autor: PV
