Byl to rok 2010, kdy jsem dostala upozornění, že se připravuje loupež, srovnatelná s lehkými topnými oleji a některými dalšími velkými podvody na občany, ba dokonce, že je rozsahem pravděpodobně předčí. Nevěřila jsem. Dnes se musím tomu, kdo tenkrát našel odvahu mi napsat, omluvit. To, co ten člověk popisoval, se mi zdálo příliš absurdní, než aby to bylo možné. Ale bylo.

Ten rok, rok 2010, byl rokem, který se „podepsal“ na budoucnosti české ekonomiky a to minimálně do roku 2030. Právě v tomto roce totiž vrcholilo něco, co se dá nazvat snad jen „fotovoltaickým šílenstvím“. Kdo je způsobil? Zákon 180 a na něj navazující vyhlášky a cenová rozhodnutí. Důsledkem byla povinnost vykupovat veškerou elektřinu, vyrobenou v solárních elektrárnách, za pevně stanovenou a státem garantovanou cenu. O nastavení neuvěřitelně vysoké výkupní ceny 12,2 tisíce korun za 1 MWh se postaralo tehdejší vedení Energetického regulačního úřadu, tj. pánové Němeček, Panák, Vítek a Pražák, pod vedením předsedy Fiřta. Zároveň se postarali, aby došlo k prodloužení poskytování veřejné podpory o 5 let. Takže výkupní cena byla nastavena na 12.2 tisíc korun za 1 MWh, což je více než 12-ti násobek skutečné, reálné výkupní ceny. Ta nedosahuje ani tisíc korun za 1 MWh To vše přilákalo nejen investory, ale především podvodníky. Tuto extrémně vysokou, státem garantovanou výkupní cenu, kterou kritizoval svého času i tehdejší ministr Mládek, mohla získat pouze solární elektrárna s platnou licencí, uvedená do provozu do konce roku 2010.

Zkusíte hádat, co následovalo? Hned další den, tedy 1. ledna 2011 „spadla“ výkupní cena na 5,5 tisíce korun za 1 MWh, tedy téměř na třetinu. Na konci roku 2010 u velkých solárních elektráren dosahoval rozdíl mezi cenou roku 2010 a 2011 stovek milionů až miliard korun českých. To byl hodně pádný důvod, pro který byla řada zdaleka nedokončených solárních elektráren „uvedena“ do provozu pouze na papíře v roce 2010 a tím byly jejich vlastníkům, často sídlícím v „daňových rájích“ garantovány pohádkové zisky.

Některé z těchto solárních elektráren byly ještě v roce 2010 zkontrolovány Státní energetickou inspekcí, některé nikoliv. Některé byly prověřovány Policií ČR a dokonce zažalovány státními zástupci, některé nikoliv. Právě ta selektivnost je zarážející, stejně jako rozdílný přístup některých zaměstnanců Energetického regulačního úřadu k různým žadatelům.

Ti, kteří jsou přímo odpovědní za výši stanovených výkupních cen i za legislativu nezákonně prodlužující dobu pobírání této ceny, bez ohledu na jejich neformální vztahy s různými žadateli o licenci solárních elektráren - příjemci dotací, nebyli nikdy obviněni a k soudům dodnes chodí pouze jako svědci. Těžko říct čeho.