Omezení investic je jistě možnost, jak udržet výdajovou část rozpočtu a tedy i celkovou bilanci v přijatelných mezích. Umělé podhodnocení kurzu koruny je další metodou, jak na nějakou dobu, na úkor budoucnosti, vylepšit dojem a získat voliče. Až to praskne, kdo ví, kdo bude u vlády.

Je pravděpodobné, že konec intervencí ČNB a následně skokové navýšení kurzu koruny přijde v okamžiku, kdy situace některé z evropských ekonomik (Itálie?) začne být tak složitá, že způsobí výrazný pokles eura. O to větší pak bude růst koruny a následný růst nezaměstnanosti a propad exportně zaměřené české ekonomiky. Už dnešní odhady říkají, že koruna je proti reálnému tžnímu kurzu vůči euru podhodnocená o téměř 30 % (!); jak drastický skok nás čeká, když se euro v důsledku ekonomických a/nebo politických turbulenci v Unii ještě propadne.

Skutečně dobrá vládní politika by se věnovala strukturálním změnám, ne nákupu voličů dalším zadlužováním budoucnosti. To, co dnes premiér vystavuje jako svůj úspěch je časovaná bomba ve třpytivém vánočním balení.

Ale dobře tak. Když tedy výbuch, pak ať je co největší. V dnešní situaci není šance na změnu sociální politiky, na odstranění umělé zaměstnanosti, na vyříznutí stále rostoucího rakovinného nádoru veřejného sektoru. Voliči žádnou postupnou reformu nepřipustí, jako narkoman nesnese, aby byl odstaven od své drogy. Vždyť je mu s ní tak dobře. Vždyť všechno tak dobře funguje - máme téměř plnou zaměstnanost, nízkou inflaci a ekonomika roste, tak proč něco měnit. A i kdyby se stal zázrak a voliči prohlédli, je už stejně pozdě. Jsme daleko za bodem, z něhož se ještě dalo vrátit. Ať to tedy praskne, ať se to roztříští na kusy. Někdy je třeba, aby starý dům shořel, jinak nikdy nový nepostavíme.

Převzato z profilu.