Podstatné je, jak hluboce se ve své bohorovnosti mýlí.
Když pan Bártík posílá policii zlikvidovat tržiště na základě pochybného právního podkladu, o němž protistrana tvrdí, že je de facto nulitní, šklebí se spokojeně s výrazem člověka, jemuž se nemůže nic stát. Když jim to vadí, ať se roky soudí, píše cynicky Bártík a počítá s tím, že on už tou dobou bude bůhvíkde, a i kdyby nakonec po pár letech poslední odvolací instance dala za pravdu těm druhým, bude to město, kdo škodu zaplatí. Bártík se bude šklebit dál.
V pocitu nedotknutelnosti a opojení mocí není Svatopluk Bártík v hnutí Žít Brno výjimkou. Co se nám může stát? Nanejvýš nás nezvolí. V klidu přežijeme čas voličské nepřízně na grantech a dotacích ve svých neziskovkách a vypomůžou nám kamarádi, kterým pomohli do pracovních míst. Nebude tak zle, brzy to přejde a karta se zas obrátí.
Můžeme vesele krást, třeba benzín, můžeme přihrávat veřejné peníze kamarádům, třeba těm, co jim dlužíme z dob boje proti hracím automatům, můžeme se pokoušet o manipulace s veřejnými zakázkami, můžeme připouštět ničení veřejných prostředků prostřednictvím neuvěřitelného chaosu, doslova bordelu, třeba jako v Turistickém informačním centru… Můžeme vše. Matěj Hollan, Barbora Antonová, Svatopluk Bartík, na ty všechny už byla podána řada trestních oznámení a další se připravují, ale oni se smějí pořád. Netuší, jak snadno jim může jejich úsměv ztuhnout.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV