Opakovaně odsuzuji styl, který v posledních letech nahradil klasickou politickou soutěž, tedy soutěž ve způsobu, jak řešit věci veřejné. Místo soupeření v tom, jak směřovat rozvoj země nebo obce, se stále více dostávají do popředí útoky v duchu prachsprostého očerňování. Kremloboti, chcimírové, chciválci. Nálepkování zlem.

Výsledkem je atmosféra nenávisti a prostor pro sílící pocit, že proti údajným „zrádcům“ a „kolaborantům“ je dovoleno použití jakýchkoliv prostředků, a to v takové míře, jakou neměl na mysli snad ani Machiavelli.

Kdokoliv si dovolí nějaký návrh, byť i věcně kritizovat, okamžitě dostane některou z nálepek - kritika je odmítnuta jako pouhý akt nepřátelství a nic víc. Proto se nedivím, že v této „válečné atmosféře“ vznikají návrhy jako je přílepek v podobě paragrafu 318a k „lex Ukrajina“. Ten jde na senátní výbor pro sociální politiku, jehož jsem členem, 14. l. 2024.