Ani prezident Zeman není zrovna tím, kdo by mohl kárat ostatní. Jeho účast na Albertově vedle propagátora odporu proti běžencům Konvičky či poslední demonstrace na podporu prezidenta, dokonce za účasti již téměř zapomenutého Sládka, může hovořit o všem možném, jenom ne o toleranci. Nejmarkantnějším případem zastávání se lidí, kteří na to opravdu nemají ani sebemenší nárok, je pozice kancléře Mynáře. Na rozdíl od Pilce, který byl ve funkci nahrazen jiným důstojníkem, a to po poradě s ministrem obrany a náčelníkem generálního štábu, Mynář neustále ve své funkci přežívá. Drží se jí jako klíště. A asi sám dobře ví proč. Zamítnuté odvolání rozhodně nezvrátilo přátelský vztah prezidenta ke svému kamarádovi. Vždyť přece právě Mynář domluvil autobusy na podporu Zemana na Albertov. U Mynáře bude Zeman prý vyčkávat na rozhodnutí všech odvolacích instancí. Takže se vlastně nic neděje. Kdysi proklamovaná kampaň, že všem se musí měřit stejně, padni komu padni, zřejmě na Hradě vzala za své. Povedená fraška za hradními zdmi bude evidentně dále pokračovat. A vyjádření komise NBÚ je pro hradní elitu nejspíš cárem papíru.