Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové,

já jenom na úvod mírné odbočení. Tady zaznělo, že bychom to neměli protahovat. Musím bohužel konstatovat, že jsme začali o hodinu později než jsme začít měli, byť včera kolega Benešík byl upozorněn na to, že svolávat výbor v ten čas, který navrhl, je řekněme kontraproduktivní vzhledem k tomu tématu, že to nestihne. Přesto pan ministr na slova kolegy Benešíka - a není to poprvé, co kolega Benešík takhle reaguje v takovýchto otázkách a svolává tyto výbory, svolává tyto výbory těsně, mimořádně, aby reagoval včas a měl nějaký argument - tak pane ministře příště zvažte, zda je vhodný postup, když vás pan premiér pozve na 9 hodin, abyste nepřišel a řekl, já jsem měl jednání s kolegou ministrem, a proto pane premiére, omluvte.

Jinými slovy, vy jste měl přerušit jednání výboru a přijít k nám a mohli jsme pokračovat a možná už by to bylo skončeno.

Ale myslím si, že příště už tu chybu asi neuděláte a budete vědět, že Sněmovna v tomto pohledu je důležitější orgán než výbor, který byl mimořádně svolán k této věci.

Ale nyní už k základnímu tématu dnešního jednání. Na úvod chci říci, že jste v té Marrákešské smlouvě nebo protokolu vcelku nevinně. Vy jste pouze pokračoval v nějakém ději, ke kterému se Česká republika historicky zavázala, který v Evropské unii podprahově neustále probíhá, a reakce, které na jednotlivé kroky, které vyplývají z činnosti probíhající v Evropské unii, jsou adekvátní pouze tomu, že při této příležitosti v Marrákeši se ozval maďarský ministr zahraničí, který odmítl tuto smlouvu podepsat. Teď nevím, jestli ji podepsal, nebo tam dal jenom výhradu, k té smlouvě, to teď nevím, jak dalece v rámci diplomatických zvyklostí bylo učiněno to jeho vystoupení.