Opak je ale pravdou. První panelové domy se objevily v Nizozemsku po 1. světové válce. V Německu pak v roce 1923 a v Paříži v roce 1939. U nás je považován za počátek panelové výstavby rok 1940, kdy byl zahájen vývoj panelu firmou Baťa.
Dnes se však situace poněkud změnila. Donedávna zatracované králíkárny, ve kterých dodnes bydlí asi třetina obyvatel, začínají být ceněné. Letité byty v panelácích, které pokud jsou opravené, se v současnosti prodávají za ceny srovnatelné s novou developerskou výstavbou. A hlavní důvod? Většina panelových domů v prosperujících obcích je revitalizovaná, v domech fungují Společenství vlastníků jednotek, lidé zde mají po ruce obchody, školky, základní školy, sportoviště a velkorysé prostory mezi domy jsou plné zeleně.
Naproti tomu je většina nové výstavby tak nahuštěná, že vlastně vyrůstají králíkárny nové, které jsou vyzděnými betonovými skelety. A protože developerům jde především o zisk a ne o řešení bytové otázky pro obyvatele, je třeba postavit co nejvíc malých domů na co nejmenším prostoru, protože pozemky jsou velmi drahé. A zbytek pro pohodlí nájemníků nemusí řešit, takže chybí nejen zázemí, ale i občanská vybavenost. Pokud se podíváme na konkrétní lokalitu v Praze Modřanech, postrádáme zde na první pohled v lákavé lokalitě kousek od Vltavy například to, že sem nezajíždí tramvaj, a tak se každé ráno tvoří na původně úzké silnici kolony.
A zase se zřejmě poučíme od našich západních sousedů, kde panelové domy budoucnosti ovládly například Německo, kde se v Hamburku začala stavět nová čtvrť v hi-tech designu a kde kromě bytů je naplánována i stavba komerčních prostor jako obchodů, kin apod. A budeme se tvářit, jak jsou paneláky úžasný výmysl, ale pro změnu kapitalistický. A zdravý rozum? To už si každý musí sám se sebou…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
