Předně pan Huml nemá žádné právo říkat o někom (byť nepřímo), že je špína, jen proto, že se rozhodl odejít do ciziny. Doba, kdy emigrace byla zločinem, je již 25 let za námi. Nebudu se však věnovat důvodům pana Humla, ale tomu, co může aktivního člověka motivovat k tomu, aby takovýto krok učinil.

Žijeme v zemi, kde nám více než polovinu našeho výdělku prostřednictvím přímých a nepřímých daní bere stát, to je realita. Platíme si tolik zbytečných úřadů a dotací, že jen jejich zrušením by bylo možné vyrovnat celý státní rozpočet. Můžeme se potom divit, že se na tomto lidé nechtějí podílet? Není chyba v tom, že se Monako nebo jiné státy rozhodly chtít od svých obyvatel daně nízké. Je chybou naší vlády, že lidem sahá do kapsy příliš hluboko a ti ani za tyto peníze nedostávají adekvátní hodnoty a služby. Volat po jakýchkoli sankcích a postizích pro ty, kteří se rozhodnou využít daňové konkurence a odejít do zahraničí, je nesmysl. Je to stejné, jako bychom chtěli postihovat supermarkety v Německu, že prodávají levnější zboží, protože Němci platí nižší daň.

Systém, který je u nás nastolen, navíc paradoxně znevýhodňuje ty nejchudší, kteří nemají možnost odstěhovat se, nemají možnost najmout si účetní firmu a využívat daňových slev a výjimek jako velké firmy. Jestliže socialisté jako pan Huml křičí něco o lidské špíně, je to velké pokrytectví. Právě oni totiž posílají dotace velkým korporacím, udělují jim daňové prázdniny, nabízejí investiční pobídky. To vše na úkor těch „chudších“, z jejichž daní se to vše financuje.

Moc bych si tedy přál, abychom se zamysleli nad skutečnou podstatou problému a nad tím, kdo doopravdy škodí malým a pomáhá velkým.

Petr Mach,
 předseda Svobodných a poslanec Evropského parlamentu