Pomineme-li dobu husitského revolučního hnutí a náboženského smíru r. 1485, kterým hnutí vyvrcholilo poté, co donutilo katolickou církev k její pouti do Canossy, kterou se stalo jednání basilejského koncilu s husitským poselstvem po bitvě u Domažlic (1431), zbývá nám další prakticky nedotčené jubileum neméně zásadního významu – 100. výročí počátku prvního odboje, vyhlášené ve Švýcarsku profesorem Tomášem Garrigue Masarykem, krok, který vedl k ustavení nejvýchodnějšího meziválečného západoevropského státu – první Československé republiky.

Shoda dat nebyla náhodná. Prezident Osvoboditel, který byl více než zdatným znalcem národních i obecných dějin, byl Husem, husitstvím a husovskou dějinnou tradicí oslněn. Česká reformace, společnost tolerance a rovnocenného dialogu dvou jednajících stran, tradice úcty, lásky a pokory člověka k člověku, rovnost, která nezraňovala, ale všestranně povzbuzovala a v případě nutnosti se uměla účinně bránit – ne útočit a bodat a sekat, ale naopak nezraňovat, tišit a povzbuzovat – byla patrna i v armádě, kterou spoluvytvořil. V zahraničním československém vojsku, v dobrovolnících, kteří se na soluňské frontě, ve Francii, Itálii, ale zejména v Rusku angažovali s nasazením života pro věc, která byla tužbou jejich srdce a vůle i rozumu.