Proč se po demonstraci na Václavském náměstí před Budovou Národního muzea strhla potyčka s policií? Inu, jak se říká, všeho moc škodí. Příčinou je mimo jiné i přehnaná propaganda a zamlčování faktů. Bezprostředně po vypuknutí konfliktu na Ukrajině byla republika zaplavena žlutomodrými vlajkami. Nešlo o živelnou upřímnou podporu od lidí, ale o státem a jeho institucemi organizované propagační gesto.

Ulice, úřady, ale i památky byly ověšeny modrožlutými prapory. V ty dny mi to připomnělo davy pionýrů kdysi, třepetající z chodníků kolem Leninovy třídy v Praze sovětskými vlaječkami, aby tak povinně vyjádřili podporu a lásku sovětské delegaci, řítící se v naleštěných Čajkách po Lenince z letiště na Hrad. Rusáky jsme neměli rádi kvůli okupaci v srpnu 1968 i kvůli porážkám v hokeji. Ale mávali jsme povinně.

I když pro mnoho občanů byl dříve Ukrajinec jen levná a podřadná pracovní síla a mnozí se k nim chovali podle toho, i když se v našich mediích před únorem 2022 otevřeně psalo o korupci, obchodu s lidskými orgány, černém obchodu se zbraněmi a fašismu na Ukrajině, rázem bylo útokem Ruska na Ukrajinu částí obyvatel vše zapomenuto a vzedmula se nebývalá vlna sympatií a podpory Ukrajině.

Navíc, jak jsem psal, lidé měli v paměti stále ten rok 1968 a hokej, své udělala i systematická mnohaletá mediální propaganda. Nebylo třeba posílat pionýry do ulic, lidé projevovali podporu upřímně. Respektive část z nich. Přesto se spustila masivní propaganda a všude vlály vlajky Ukrajiny s absencí těch našich vedle. Mnohdy i na významné dny ČR.