Tato stará česká pravda se dnes opět naplno projevila při rozpravě Poslanecké sněmovny před hlasováním o důvěře vlády Jiřího Rusnoka. Poslanci Kalousek, Laudát, Stanjura a další mravokárci z řad bývalé vládní koalice se předháněli v rádoby státnických projevech, ve kterých nešetřili oblíbenými hrozbami konce demokracie a návratu "zlých komunistů", používajíce přitom paralely na nejrůznější historické události v bývalém Československu i v jiných zemích předválečné Evropy.

Jejich plamenná vystoupení měla jednu vadu. Byla prezentována lidmi, kteří v posledních třech letech nerespektovali základní ústavní články a ústavní zvyklosti České republiky a kteří svým chováním v Poslanecké sněmovně i v exekutivních funkcích ministrů způsobili nejhorší úpadek české politické kultury od roku 1990. Žádná jiná vláda od roku 1990 si nedovolila tak bezostyšně pohrdat nejenom Poslaneckou sněmovnou, ale především celou českou veřejností. Byla to přece vláda Petra Nečase, ve které seděli ministři Kalousek a Stanjura a kterou podporovali poslanci typu pana Laudáta, která otevřela pandořinu skřinku nerespektování Ústavy v těch nejzásadnějších principech a která zcela bezostyšně zneužívala zpravodajské a mocenské služby k likvidaci svých politických konkurentů!

 Drzé čelo je možná lepší než poplužní dvůr. Drzost některých poslanců, kteří ještě nedávno systematicky poškozovali občany České republiky svými aktivitami ve funkcích ministrů, je však nemravná a měla by být "po zásluze odměněna". Trochu se však obávám, že právě tento typ drzosti bude z různých důvodů nadále součástí české politiky a pánové Kalousek, Stanjura i Laudát se budou nadále vysmívat nejenom členům a členkám Poslanecké sněmovny, ale všem občanům České republiky. A my všichni je za to budeme ještě královsky platit.