Kdykoli proběhne světovými médii informace, že interpretace výsledků sledování klimatických změn musí být opatrnější, vyvolá to dvě zásadní reakce v české společnosti. Většina obyvatel se tím nezabývá a podobných informací si nevšímají. Několik jednotlivců to však vždy vyprovokuje k mediální protiofenzívě. S podporou Českého rozhlasu a v případě nedostatku jiných pro veřejnost zajímavých témat i s podporou České televize začnou hlasitě vysvětlovat, jak je zcela nezpochybnitelné, že za globální změny klimatu může prakticky jenom člověk, že nejhorším skleníkovým plynem je oxid uhličitý a že je proto nutné pokračovat v boji proti tomuto globálnímu zlu. A jestli se světové vědecké poznání o míře vlivu člověka na změny klimatu v posledních letech vyvíjí směrem od hysterie k seriózním vědeckým výstupům, zůstávají čeští propagátoři boje s globálními změnami klimatu zakopáni na pozicích starých více jak deset let.

Čím to je? Na první pohled složitá otázka má jednoduchou odpověď. Je to pouze a jenom otázka peněz. A mediální protiofenzívy těchto vědců i vysloužilých politiků nejsou adresovány veřejnosti, nýbrž současným a budoucím vládám. Obsah jejich sdělení je totiž velmi prostý: „Nesahejte nám na peníze na naše výzkumné projekty, které se zabývají studiem globálních klimatických změn!“ Jejich obava je pochopitelná. Stejně jako vidina, že jim stát bude financovat jejich „vědeckou“ práci alespoň do důchodu, v případě těch starších až do smrti. Naprosto vedlejší je přitom odpověď na otázku, zda naše společnost takové výzkumy potřebuje. Asi si ji snadno dokážeme domyslet. Českou veřejnost totiž trápí skutečné problémy. A lidé se skutečnými problémy se o vědecké pseudoproblémy většinou vůbec nezajímají, a pokud by o tom mohli rozhodovat, tak by za podobný výzkum peníze určitě neutráceli.