Ustanovení zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny zabývající se ochranou druhů rostlin a živočichů je jedním z mnoha příkladů této pravdy. Úmysl chránit vzácné druhy rostlin a živočichů je dobrý a málokdo jej bude zpochybňovat. Přírodu však musíme vnímat jako živý a neustále se měnící organismus. Také proto formulovali tvůrci zákona příslušná ustanovení poměrně volně, aby bylo možné reagovat nejenom na vývoj, ale především na aktuální situaci v místě, kde má být zákon aplikován.

Ustanovení zákona o druhové ochraně byla formulována volněji s vírou, že státní úředníci orgánů ochrany přírody budou umět odborně posoudit aktuální situaci nebo si budou umět zajistit kvalitní odborný podklad. To se až na vzácné výjimky v zásadě naplnilo a jak krajské úřady, tak další orgány ochrany přírody s kompetencemi v oblasti druhové ochrany mají snahu rozhodovat odborně správně.

V posledních letech se ale stále častěji ukazuje, že orgány ochrany přírody potřebují vedle odborných znalostí ještě jednu důležitou vlastnost. Odvahu. Odvahu postavit se ve správních řízeních argumentům účastníků těchto řízení, kteří si volnější formulaci některých ustanovení zákona vysvětlují jako možnost pro libovolný a většinou i účelový výklad těchto ustanovení.

Pokud je například v zákoně uvedeno, že je chráněn biotop zvláště chráněného živočicha, nelze automaticky požadovat stoprocentní ochranu všech lokalit, které mohou takovým biotopem být. Rozumný úředník se nejdříve zajímá, zda je na lokalitě zaznamenán výskyt zvláště chráněného druhu, a teprve pak začne zvažovat míru omezení lidských aktivit za účelem ochrany konkrétního druhu pomocí ochrany jeho biotopu. Opačný postup je i z odborného hlediska těžko obhajitelný. Přesto se ve správních řízeních opakovaně vyskytují pokusy vnutit orgánům ochrany přírody zbytečně přísné a lidské aktivity omezující zákazy, které ve výsledku přinášejí pouze nákladná řešení stavebních i jiných záměrů a pro ochranu druhů mají minimální přínos.
 Řešením této situace určitě není úprava konkrétních ustanovení Zákona o ochraně přírody a krajiny. Řešením je dobrý výběr pracovníků orgánů ochrany přírody a lepší vymezení mantinelů pro účastníky správních řízení.