Šumava stojí na křižovatce, už zase. Žiji na Šumavě 43 rokem a profesně se tématem Národního parku Šumava zabývám již 20 let. Už neumím přesně spočítat, kolikrát jsme na nějaké šumavské křižovatce všichni stáli. Pokaždé, když už Šumava někam jela, přišly volby, změna ministra, změna režimu a hle, opět stojíme zpět křižovatce. Každá křižovatka má svůj tvar s různým počtem směrů kam se vydat dál. Protože se na Šumavě na křižovatky neustále vracíme, myslím, že tvar šumavské křižovatky nejlépe vystihuje kruhový objezd, na kterém se točíme neustále dokola. Zdá se, že z něho vedou jen dva výjezdy, směr divočina nebo směr život.

V Horní Plané byla ale všemi skloňována cesta třetím směrem. Hovořilo se o cestě, na které je místo pro jak divočinu, tak pro lidi. Hovořilo se o naději, které ale ve světle nově připravované novely zákona o ochraně přírody téměř nikdo nevěřil. Všichni zúčastnění, bez rozdílu zda byli z Čech, Bavorska nebo Rakouska vyzdvihovali prioritu prostoru pro slušný a reálný život místních obyvatel, místních podnikatelů, místních farmářů, místních lesníků a jejich zapojení do stanovení dalšího směru jízdy. Tak jak je to ostatně všude na světě. Stejný názor zastávalo i MŽP s tím, že připravovaná novela Zákona o ochraně přírody a krajiny prý dá do rukou právě místním autoritám možnost spolupodílet se na rozhodování prostřednictvím tzv. opatření obecné povahy. To má být jako nástroj řízení parku zakomponováno do novely. Až sem, téměř idyla.