Musí totiž překonávat nejen nedůvěru ve své vlastní schopnosti a cítí větší odpovědnost za rodinu, ale tradičně mají také většinou více povinností i starostí s domácností. Politika je pak historicky vnímána jako spíše »mužská záležitost« s potřebou »ostrých loktů« a někdy i »silného žaludku«. Jenže v politice je nanejvýš žádoucí naslouchat ostatním, hledat kompromisy a umět vyjednávat. Toto zase bývá vlastní právě ženám.
Nejlépe fungují smíšené týmy
Často jsme svědky toho, že se na političky používá jiný metr než na jejich mužské kolegy. Pokud totiž žena dopustí chyby, okamžitě je slyšet hlasitý pokřik o důkazu, že ženy do politiky prostě nepatří. Znamenalo by to tedy, že když jsme svědky téměř každodenního selhávání politiků, že by muži vůbec neměli být v politice? Ženy u nás tvoří šedesát procent všech absolventů a absolventek vysokých škol, jsou schopnými manažerkami, vědkyněmi, podnikatelkami a působí úspěšně v mnoha profesích. Při sestavování kandidátních listin do různých typů voleb a při následném rozdělování postů však potom hrají schopnosti a vzdělání jen malou roli. Ještě před více než sto lety nebyly ženy považovány za dost chytré, aby vůbec mohly volit, a i dnes mají někteří představu, že se mají ženy věnovat pouze dětem, domácnosti, vytvářet muži zázemí a být maximálně jeho ozdobou. Naštěstí už žijeme v době a ve společnosti, kde si čím dál více žen může svobodně vybrat svou cestu a spousta mužů se zase ráda a bez problémů stará o děti.
Poslední průzkumy i praxe jednoznačně prokazují, že nejlépe fungují smíšené týmy, a to platí i o politické scéně. Politika sama o sobě není ani špinavá ani čistá, je taková, jakou ji dělají politici a političky. Na druhou stranu je ale dokázáno, že země s vyšším zastoupením žen v politice mají nižší míru korupce.
»Když je žen v politice málo, mění politika ženy. Když je jich hodně, mění ženy politiku« - je mottem argentinského ženského hnutí. Za kritickou hranicí v možnosti ovlivnění je považováno třicetiprocentní zastoupení. Z tohoto pohledu na tom kandidátní listiny KSČM do předčasných parlamentních voleb nebyly úplně nejlépe – zastoupení žen je na nich v průměru pouze 27,99 %. Na více než třicet procent dosáhlo jen šest krajů – Jihočeský (31,82), Královéhradecký (35), Liberecký (41,18!), Moravskoslezský (30,56), Plzeňský (35) a Ústecký (34,62). Na opačné straně pomyslného žebříčku se nacházejí Olomoucký kraj (13,04!), Pardubický (21,05), Jihomoravský (23,53), Praha a Vysočina (25).
Vedle počtu žen na kandidátkách je důležité i jejich postavení na volitelná místa. Tady se ukazuje význam existence Ústředním výborem KSČM schválených doporučení pro sestavování kandidátních listin. To delší dobu používané »žena do třetího místa« bylo letos v červnu nahrazeno přísnějším doporučením: na prvních dvou místech střídavě žena-muž a na dalších pozicích v každé trojici jeden opačného pohlaví. Aspoň část nově přijatého doporučení dodrželo osm krajů (Královéhradecký, Moravskoslezský, Pardubický, Středočeský, Praha, Vysočina, Ústecký a Zlínský), z toho čtyři kraje zvolily ženy do rolí lídryň. Ženu aspoň na třetím místě pak měly další čtyři kraje (Jihočeský, Jihomoravský, Liberecký a Plzeňský). Je jistě zajímavé, že doporučení ÚV nebylo dodrženo ve dvou krajích - Pardubickém a Ústeckém, a to v neprospěch mužů. Ve dvou krajích, bohužel už tradičně Olomouckém a Karlovarském, nebylo dodrženo doporučení ÚV KSČM vůbec.
Říjnové předčasné volby přivedly do sněmovny také nové nebo staronové politické subjekty, ale ne více žen. Právě naopak, zastoupení žen kleslo z 21,5 na 19,5 %! V mezinárodním srovnání se tak Česká republika propadla z 61. na 73. místo, které sdílíme spolu s Hondurasem. V letošních volbách již nezafungoval fenomén kroužkování, díky kterému se v roce 2010 dostalo do sněmovny čtrnáct žen. Nyní preferenční hlasy vynesly pouze čtyři kandidátky, z toho dvě - Alenu Nohavovou a Zuzku Bebarovou-Rujbrovou za KSČM. Celkem osm kandidátek, včetně dvou za KSČM, však bylo při rozdělování mandátů přeskočeno mužskými kolegy z nižších příček kandidátních listin. Jedním z důvodů, proč nebyly nejen ženy, ale i muži tentokrát tak úspěšní v získávání preferenčních hlasů, byly zřejmě špatné zkušenosti voličů a voliček s působením Věcí veřejných v nedávno rozpuštěné sněmovně. Poslanecký klub KSČM nyní bude mít s 11 poslankyněmi nejsilnější zastoupení žen – 33,33 %! Je to ale, bohužel, pokles oproti minulému volebnímu období.
Opakovaně se ukazuje, že v otázce zastoupení žen nelze spoléhat pouze na tzv. přirozený vývoj, tedy že se bude počet žen v rozhodovacích pozicích postupně stále zvyšovat, a ani hlasování za pomoci preferenčních hlasů není spolehlivým nástrojem.
To si uvědomila na svém povolebním jednání i Komise žen ÚV KSČM a kromě toho, že trvá na dodržování již schváleného doporučení, chystá na únor 2014 první ze série seminářů týkajících se rovného zastoupení žen a mužů v politice. O potřebě většího počtu žen v rozhodovacích pozicích je třeba nejen mluvit, popřípadě se chlubit v duchu »mezi slepými jednooký králem«, ale také soustavně pracovat, vzdělávat a přesvědčovat nejen muže, ale i samotné ženy v KSČM. Současně je nutné začít seriózní širokou diskusi o (ne)zbytnosti systémových změn, včetně vždy poněkud kontroverzních tzv. kvót.
Mgr. Soňa MARKOVÁ, stínová ministryně zdravotnictví KSČM
Psali jsme:
Mgr. Soňa Marková
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kscm.cz
