Sochy se zpravidla odhalují jednou za 100 let a na místě zůstávají po staletí. Toto však neplatilo pro Čkyni. Roku 1933 byl ve Čkyni na náměstí postaven Památník padlých a na jeho střeše umístěno sousoší postav ruského, francouzského a italského legionáře. Dali jej postavit čkyňští občané z vděčnosti těm, kteří umírali v cizích zemích pro vznik svobodné Československé republiky.

Netrvalo dlouho a tyto posvátné symboly nám zničili a ukradli Němci. Nařízením protektorátní moci r. 1940 došlo k odstranění sousoší a dalších památných výzdob legionářských. Památník byl Němci očesán zvenku i zevnitř. Ztráta těchto národních symbolů nám měla vzít českou identitu, ponížit a uvolnit cestu k opětovnému poněmčování. Legionářské symboly spolu s jezdeckou sochou T.G. Masaryka a s další výzdobou tehdy zničenou, mělo nejméně miliónovou hodnotu. Německo zničilo, ale dnes zaplatila Obec Čkyně a Československá obec legionářská.

Umístění sousoší na střeše památníku - za nemalé veřejné finance - jen pro zkrášlení se někomu může zdát jako zbytečný luxus a namítnout, že by bylo lépe odhalovat sochy se symboly, které reagují a promlouvají k současnosti.

Dílo a jeho vyjádření můžeme vnímat dvěma pohledy

Jeden je oslavně-pro-legionářský a pro vznik české státnosti. Druhý pohled není oslavný a nese tragický příběh čkyňského sousoší z doby německé nadvlády. Je tím silnější a má rozměr - z historie se poučme pro dnešek. Takto vnímáno má připomínat, abychom nedopustili zpochybňování a relativizaci tehdejší německé agrese na českém národu; abychom si toto sousoší či jiné národní symboly v budoucnu již nenechali vzít a bránili je, pokud by přišlo jejich ohrožení. Dílo k nám promlouvá, abychom nehrbili hřbety před velkými státy a zachovali si národní stát, identitu a svébytnost uprostřed Evropské unie a multikulturní Evropy.