To za komunistické totality nebylo. Spojoval nás společný nepřítel, kolovaly vtipy na režim, satira, společný odpor k tupému vedení státu sjednocoval národ. Mysleli jsme, jak se rychle dokážeme vrátit do Evropy, potom co přijde svoboda. Téměř čtvrtstoletí od změny režimu již víme, že naše představy byly velmi naivní. Měli jsme o sobě vyšší mínění, než v realitě předvádíme. Vina politiků není v tom, že jsou stejní jako jejich občané. Jejich vina je v tom, že nedokázali být lepší, nedokázali  až na čestné vyjímky vytvářet pozitivní vzory, nedokázali alespoň po dobu výkonu mandátu nekrást a chovat se morálně. Nerespektovali, že to, co byli zvyklí dělat jako řadoví občané, si nemohou dovolit dělat ve funkci poslance, senátora či člena vlády - protože je na ně posvíceno 24hod denně po dobu výkonu mandátu. Zpětně tak dávali krvelačnému bulváru i běžným mediím tisíce možností, jak být předhozeny davu.