Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, členové vlády, milé dámy, vážení pánové,

k řešení církevních restitucí přispěl zákon číslo 428/2012 Sb. Byl tak položen základní kámen k vyrovnání státu tehdy zastoupeného premiérem Nečasem na straně jedné a zástupci 16 církví na straně druhé formou smluvních ujednání, kterými bylo stvrzeno vyřešení církevních restitučních nároků vůči státu. Co bylo ukradeno, musí být vráceno. Na tom je jednoznačná shoda. Jak to ale bylo u církevních restitucí opravdu? Od počátku nešlo o standardní restituční proces, jaký dosud probíhal mezi státem a restituenty z řady fyzických osob, kdy restituční legislativa vždy řešila pouze částečnou náhradu křivd a řešila vždy pouze částečné odškodnění restituentů. Rozhodným datem pro stanovení majetkových nároků církví byl přitom 25. únor 1948. Smlouvy premiéra České republiky a zástupců církví z roku 2013 stvrdily neprůhledně stanovený celkový nárok církví ohodnocený na 134 miliard korun a dohodnuto bylo řešení ve výši 75 miliard formou naturálního plnění, tedy vrácením polí, lesů a nemovitostí, a 59 miliard formou finančního plnění ve výši 2 miliard ročně po dobu následujících třiceti let se zohledněním inflace.

Zásadní chybou celého konceptu vyrovnání je neexistence validního seznamu zemědělské a lesní půdy k rozhodnému datu vyvlastnění. Takový seznam byl vždy u fyzických osob podmínkou pro uplatnění restitučního nároku. Církve tak nemusely na rozdíl od fyzických restituentů vlastnický nárok k odejmutému majetku prokazovat. Je třeba zdůraznit, že smlouvy přiznaly církvím nárok na výměru půdy a lesů v celkové rozloze 225 tisíc ha, tedy před první pozemkovou reformu v roce 1919. Jak se ale vyvíjela rozloha polí a lesů ve vlastnictví církví v čase? Před rokem 1919 v Československu vlastnily církve půdu o rozloze 234 tisíc ha. Rozhodnutím demokratického parlamentu se souhlasem prezidenta Masaryka proběhla první pozemková reforma, která církvím dle zákona číslo 225/1919 Sb. odejmula 166 tisíc ha. Proces první pozemkové reformy potom probíhal v letech 1923 až 1927. V roce 1947 proběhla opět demokratickým parlamentem schválená revize první reformy z roku 1919 a církvím byl odejmut majetek nad 50 ha výměry. Po Únoru 1948 dle zákona číslo 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, přišly církve o zbytek svého majetku. To jsou fakta, která nebyla v roce 2012 respektována. Pokud korektně přihlédneme ke skutečnosti, že odejmutí půdy církvím dle zákona z roku 1947 nebylo zaknihováno na nové majitele a stát se s církvemi za odejmuté pozemky nevyrovnal, potom již prolamujeme rok 1948 a jdeme před červenec 1947. S ohledem na dříve uvedený pohyb výměry pozemků vlastněných církvemi se jeví naprosto nedůvodným požadavkem církví na pozemky v celkové výměře 225 tisíc ha. Požadavek nejen prolamuje rok 1948, jde nejen před revizi první pozemkové reformy v roce 1947, ale zasahuje dokonce před první pozemkovou reformu z roku 1919. Smlouva zástupců církví s premiérem Nečasem tak výrazně navyšuje nárok církví co se týče celkové výměry pozemků, ale také přiznává 2,5 - 6krát vyšší finanční plnění na nevydané pozemky, než odpovídá v době platné cenové vyhlášce číslo 316/1990 Sb.