Shodou okolností jsem poslední službu měl na stanovišti v Jaroměři, ze kterého jsem letos v červenci vyjížděl ke střetu vlaku s osobním automobilem na železničním přejezdu v 5 km vzdálených Černožicích. Tragédie na přejezdu bez závor, kde projíždějí vlaky 100 km rychlostí, zmařila čtyři lidské životy. Dva rodiče a dvě děti...

Podobných nehod jsem zažil v profesním životě více, ale člověk by mohl být záchranářem 300 let, a nikdy by si nezvykl. Proto jsem hned druhý den po nehodě požádal o pomoc kolegu z poslanecké sněmovny Martina Kolovratníka, který se dopravě dlouhodobě věnuje, podobným nehodám se dá totiž zabránit osazením těch nejnebezpečnějších železničních přejezdů závorami. Světelná signalizace je dost často málo, člověk ji může přehlédnout. Kolega rychle zareagoval a svolal jím vedený podvýbor poslanecké sněmovny pro dopravu, a jednání mělo jediné téma - zabezpečení železničních přejezdů.