Soudružky a soudruzi,

protože nikdo z nás neví, kdy jej osud postaví do časové tísně, vynechám zdvořilosti a začnu hned tím, co nás nejvíce trápí: volebním neúspěchem.

Myslím, že všichni více či méně vidíme stejné kontury naší prohry. Zkusím proto pojmenovat jenom ty tři, které pokládám za nejdůležitější.

Především se nepodařilo vysvětlit levicovým voličům význam voleb do krajů a Senátu. V této banální větě je schováno několik tajemství. Především mi jde o význam samotných voleb, nikoli institucí, do nichž se volilo. Dlouhodobě sdílím pocit zbytečnosti Senátu a myslím, že i mnozí z vás mají obdobný názor. Stejně tomu je u velké většiny české veřejnosti. Jenže i zbytečný Senát má moc a my jsme nedokázali sdělit voličům, proč je třeba volit do zbytečného Senátu, který je v dané etapě důležitý. Obdobně je to s kraji. Identifikace veřejnosti s umělými tvary krajů, s přerozdělovacími pravomocemi z peněz získaných z centra bez možnosti ovlivnit celostátní témata – to není pro racionální lidi snadné. Opět nenacházím zásadnější důvod než prosté konstatování – je nutné jít hlasovat proto, aby byla udržena mocenská rovnováha v zemi. A aby nebyla komunistická strana vnímána jako neživotaschopná.   

Druhým tajemství oné věty je ono MY v tezi, že jsme nezaznamenali volební úspěch. Ono MY podle mého znamená „všichni“ – od centra po základní organizace. Nejde o alibistickou formulaci. Chybovali jsme všichni, ne však stejnou měrou, a to podtrhuji. MY v centru jsme chybovali více než MY v základních organizacích a na krajích. V situaci, kdy většině lidí nebyl jasný význam voleb do Senátu a krajů, nedokázali jsme vytvořit mobilizující témata. A když hovoříme o levicových voličích, pro ně není levicovým tématem obsazení pozice, ale zajištění sociálních práv. Chybělo téma, které by sjednotilo centrum a kraje. Téma, které by ukázalo naši ideovou odlišnost od pravicových a středových stran. Téma, které by ukázalo ve vší plastičnosti schopnosti našich kandidátů a zastupitelů. Možná se mýlím, ale v naší kampani chyběla jedna výrazná tvář na rozdíl od vítězného hnutí.