Ležím si v posteli a hlavou se mi honí jedna myšlenka za druhou. Nestačím je ani všechny zachytit, ale myslím, že ty nejdůležitější, jsem nenechal uniknout.

Je to divná doba. Ale proč jsme tam, kde jsme? Víte, myslel jsem, že kavárna a sluníčka jsou trolové a užiteční idioti.

Ne oni!

To my jsme se proměnili, aniž bychom si to uvědomili, v užitečné idioty.

Manipulují s námi tak šikovně, že si toho člověk ani nevšiml. Zabýváme se nepodstatnými věcmi. Řešíme malichernosti a oni pracují a musím uznat, že se jim to daří. Děláme jen to, co nám dovolí. Někdy nás nechají si myslet, jak se nám daří a aby nás utvrdili, že to děláme dobře, věnují nám i nějakou tu kritiku. Na nás, na presidenta a my jednáme, jak oni chtějí. Ve vymezeném prostoru. Jen tam, kde nás oni chtějí mít. Dál nás nepustí!