„Když Vám někdo bere svobodu silou, je to zlé. Horší ale je, když Vám ji bere v souladu se zákony, k jejichž vzniku dostal mandát.“ Myslel jsem si, že uvedené motto, které je základní myšlenkou při mé kritice současného socialismu a nabídkách svobodnějšího řešení, nejde ve svém obsahu trumfnout. Přiznávám, mýlil jsem se. Jde. Oni nám už totiž berou svobody i lidi bez mandátu. Stačí, že se prohlásí za zástupce lidu, jako odborářský boss Středula, a sednou ke stolu s těmi, kteří mandát mají. U stolu spolu sedávají poměrně pravidelně, protože obě skupiny mají společný cíl a jejich představitelé si rádi vyhoví. Tím cílem je vyvolání zášti, novodobého třídního boje a vznik podhoubí pro další ubrání občanských svobod. Příliš svobodný člověk je totiž pro všechny ty Marksové a Středuly velkým nebezpečím ztráty kontroly nad jeho životem.

Nejnověji se do kapitoly „tolik důvěry vám zase naše pokroková dělnická třída dát nemůže“ zapsala ministryně práce a sociálních věcí, když našla „řešení“ problému s byty pro sociálně slabé. Pokud je jich totiž příliš mnoho na jednom místě, ostatní vlastníci bytů trpí. Jistě, není to daleko od pravdy. Žiju v Mostě a něco o tom vím. Ministryně Marksová chce však stav jedním tahem opravit tím, že nově budou smět vlastníci bytů pronajímat svůj vlastní majetek jen se souhlasem sousedů. A protože zákony platí plošně a označit někoho za problémového kvůli jeho individuálnímu chování je nepřípustná diskriminace, mnohdy zavánějícím údajným rasismem, padlo by takové opatření na všechny. Už vidím situaci, kdy jste si za své vydělané a zdaněné peníze koupili byt, pak se stěhujete jinam, a abyste mohli svůj byt pronajmout, běžíte za sousedem, který sice není sociálně slabý, ale máte s ním problémy už roky. A i kdybyste neměli, co je mu do toho? Bude kádrovat vaše nové potenciální nájemce, a když nebude souhlasit, svůj vlastní byt prostě nepronajmete a připravíte se o zdroj příjmů? Tak kvůli tomu jsem v roce 1989 fakt necinkal.