Rozmáhají se i tam, kde by ještě před 10 lety nikoho ani nenapadlo zavádět. Např. na tzv. neinvestičních dotacích se firmám v r. 2015 vyplatilo 39,14 miliardy, loni už 44,24 miliardy a letos to má být 49,31 miliardy. To vše ale má své stinné stránky, a ty začínají převažovat.

Dotace pro podnikatele totiž mají podobný efekt jako doping pro sportovce: poskytují rychlé zlepšení pro uživatele, ale strmý pád po odeznění účinku nebo po odhalení.

Dále vyvolávají závislost příjemce na poskytovateli. Ta vzniká už před schválením dotace. Řada projektů totiž více odpovídá podmínkám dotace než skutečným potřebám uchazeče. Dále je do poslední chvíle napínavé, zda dotace bude přidělena. A ani když se projekt uskuteční a proplatí (což nebývá „jen tak“), nejistota příjemce nekončí. Následují často opakované kontroly, které mohou vést k vracení dotace či placení „mastných“ pokut.

Dotace jsou administrativně náročné u příjemce i u poskytovatele. Jejich zúřadováním se zabývá tisíce šikovných a kvalifikovaných lidí, kteří by se určitě efektivněji využili jinde.