Velmi mě těší hloubka názorů, které zde zazněly a vůbec úroveň diskuse, která skutečně ukazuje, až na extrémnější výjimky, že senátoři v této zemi přistupuji k této věci humánním způsobem a problém se řeší i vládou ČR také způsobem, který mě velmi těší. I když skutečně světový problém je daleko větší. To tady také zaznělo. Daleko větší, než co je otázka 30-40 tis. uprchlíků, nebo 50 tis. Ve světě jsou miliony, které jsou bez přístřeší. Jsou migranty. Konkrétně v Sýrii je 10 mil. uprchlíků; 3-4 mil. jsou v okolních zemích. Pár desítek tisíců jsou někde po Evropě anebo i jinde. Máme přijmout 1500 uprchlíků, kteří jsou, předpokládám, Syřané a vytváří podstatnou část těchto uprchlíků.
Velmi mě těší vystoupení, kromě jiného, i pana senátora Grulicha, jehož vystoupení patří skutečně do učebnic migrace. Sledoval jsem jeho vystoupení na půdě v Poslanecké sněmovně a je skutečně na vysoké úrovni znalostí problematiky a řešení. Taky se tomu nedivím, protože je dobrý historik...
Já bych chtěl upřesnit trošku jinou věc. Tady zazněla otázka víry, otázka náboženství těch, kteří přicházejí. Budu mluvit konkrétně o Sýrii, vzhledem k tomu, že tuto problematiku znám trošku víc. Trošku se mě týká.
Když budeme chtít vědět, jaké jsou víry, budeme mít problém. Ten problém je, že v dokladech není kolonka pro náboženství. Zaprvé. Zadruhé – pokud bychom se jich zeptali na nějaké záludné otázky kolem náboženství, tak Sýrie patřila, kolegové, kteří znali Sýrii i z doby, než vznikl tento konflikt, Sýrie patřila k zemím, k nejtolerantnějším zemím Středního východu, kde islámská víra byla součástí vzdělání křesťanů. Křesťanská víra byla součástí vzdělání muslimů v Sýrii. Takže někdy nastala i nějaká kuriózní situace, když jeden můj známý, blízký přítel, po několika letech jsem se o něm dozvěděl, že je křesťan. On nějakou dobu učil islámské náboženství. Chtěli to od něj, tak to učil, tak to šlo. Otázka víry v současné době – co kdo udělá, jak poznáme, on vám jíst vepřové bude, bude s vámi pít. Protože jednoduše otázku víry neřeší. To mu řeší jenom Evropané, nebo lidé, kam přijde, a dozvědí se z jeho jména, že může být muslim, nebo křesťan. Tady může vzniknout problém. Není to poprvé.
V druhé polovině 19. století, konkrétně v roce 1869, nějaká část Čechů, především z Žatecka, Lounska a z Rakovnicka, migrovala na Ukrajinu. Tam bylo součástí dohody s císařským Ruskem, že si nechají své náboženství, svou víru, pak po určité době, co tam byli, tak museli přestoupit na pravoslavnou víru, nebo i jinou víru. V jedné vesnici už bylo více kostelů, ale ve skutečnosti to byli ti samí lidé. Pak se vrátili sem a jsou vynikající lidé, jsou volyňští Češi. Otázka víry se občas řešila, ale není to šťastně řešeno.
Co budeme dělat s lidmi, kteří nevěří? Třeba jejich rodiče jsou muslimové, nebo křesťané, ale sami to neřeší. Neřeší víru. Nalepíme jim na čelo, že jsou muslimové, nebo křesťané, přesto, že už dávno nejsou.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
