Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, milí občané,

já bych rád za klub Pirátů vyjádřil podporu tomuto návrhu zákona, protože to je zákon, který jsme iniciovali, když jsme byli ve vládě a který se opírá o programové prohlášení, jehož části jsme prosadili. Konkrétně v programovém prohlášení je jasný závazek, že vláda se zaměří na problém nadužívání trestní represe u jednání s malou společenskou škodlivostí. Takže to je ten závazek v programovém prohlášení, který byl schválen. Ale je trochu škoda, že se dostáváme k projednávání konkrétního návrhu zákona až ve třetím roce vládnutí. Samozřejmě v tom programovém prohlášení je řada dalších věcí, které se týkají trestní politiky, vězeňství, a to je závazek zasazovat se o rozšíření alternativních trestů, což tato novela také dělá, prevence, a snižování recidivy. Odlehčíme tak věznicím a urychlíme návrat odsouzených do normálního života, což je věc, o které jsem mluvil už v té své úvodní řeči k programu jednání. Některé věci nás tam sice ještě dlouhodobě trápí, třeba elektronický monitoring, který úzce souvisí s trestní politikou a který zatím není rozvinutý tak, jak bychom si představovali. Těch náramků u vězňů, respektive u odsouzených, je nějakých pár desítek, což tedy ve srovnání s jinými státy je výrazně méně.

Ale zpátky k tomuto návrhu, který považujeme za důležitý a užitečný. Když jsme měli s ústavněprávním výborem návštěvu věznice v Mírově, tak jsme se bavili samozřejmě i s příslušníky vězeňské správy a ptali jsme se jich, co bychom my jako politici měli dělat pro to, aby naše vězeňství lépe fungovalo, aby byly lepší předpoklady pro to, že když člověka propustí z vězení a stane se naším spoluobčanem a sousedem, tak co bychom měli dělat? No podle příslušníků bychom se měli zasadit o to, aby věznice nebyly přeplněné, aby dokázaly pracovat individuálně s jednotlivými vězni tak, aby se skutečně podařilo dosáhnout nápravy, toho, že ten člověk je připraven na normální život, že má zajištěny základní předpoklady jako bydlení, práce, oddlužení, společenské vztahy a tak dále. Ale to samozřejmě není možné v situaci, kdy na jedné cele v mírovské věznici sedí i 20 vězňů a kdy některé věznice jsou přeplněné na výrazně více než 100 % jejich kapacity.

Takže to je podstatou této novely. Tato novela napravuje historickou chybu, která se tady stala při schvalování trestního zákoníku, že všichni chtěli vypadat tak, že jsou tvrdí na zločince a vyjadřovali to tím, že tam psali výrazně vyšší trestní sazby v řadě případů, ačkoliv v západních státech máme jasnou evidenci, že množství let trestu odnětí svobody je v řadě případů výrazně nižší, že jsou nižší ty dolní hranice a tak dále. Takže pokud se podaří schválit tuto novelu, tak by to měl být předpoklad toho, že do vězení budeme posílat pouze lidi, kteří tam opravdu patří, a současně na dobu, kterou si zaslouží, ale ne výrazně déle. Já o tom budu mluvit později, ale když se podíváme na některé ty excesivní tresty, že člověk, který třikrát ukradne nějaké housky nebo něco v obchoďáku, tak kvůli sčítání trestu za dnešní právní úpravy může dostat až šest let odnětí svobody, a naopak člověk, který se třeba pokusil uplatit zastupitele v pražském zastupitelstvu, tak dostane jenom peněžitý trest. Tak to je trošku disproporční samozřejmě.