Jedním z příkladů nekvalitního zákona je novela zahajující státní podporu fotovoltaiky. Ta nebyla před komisí pro hodnocení dopadů regulace (dále RIA) vůbec obhájena, jak uvedla Jiřina Jílková, předsedkyně komise pro RIA. Kritika směřovala i na vysoký podíl výjimek, kde zákony neprochází kontrolou (70 výjimek ročně) a rizika u poslaneckých návrhů zákonů. Upozornila na to, že základním předpokladem lepší legislativy je větší poptávka politiků po důkladné přípravě zákonů dle metodik RIA.

Ekonom Daniel Munich popsal konkrétní selhání během přípravy zákona o inkluzi ve školách. Ta podle něho byla mnohonásobně nákladnější, než se očekávalo, a provází ji velké papírování. Uvedl také, že ministerstva málo konzultují ty, kterých se navrhované zákony dotýkají, a dokonce nezačlení do svých návrhů přibližně 50 % připomínek odborné komise pro RIA. Doplnil také, že nekvalitní legislativa zvyšuje nedůvěru společnosti.

Marek Havrda, člen komise pro hodnocení RIA a behaviorální ekonom, uvedl, že většina navrhovaných zákonů se nezakládá na doložených faktech, ale na smyšlenkách a lobbistických tlacích. Jako pozitivní příklad popsal novelu zákona o hazardu spojenou s rušením heren, která ušetřila společenské náklady v řádu miliard korun. Jako další dobrý příklad uvedl finské změny ve školství, kde díky shodě na dlouhodobém řešení vzdělávacího systému mají již desítky let stabilní školství na světové špičce.