Michek: Komu vadí uskupení zemí V4?

Po rozdělení Československa přistoupením Slovenské republiky vznikla Visegrádska 4 (V4). Země V4 začaly své zahraničně politické kroky intezivněji ladit až v roce 1998, kdy si uvědomily, že názory malých středoevropských států nejsou Evropskou unií vždy brány v potaz. Po vstupu zemí V4 do Evropské unie v roce 2004 se jejich spolupráce ještě zintenzivnila, neboť společná stanoviska a názory zemí V4 nešlo již v Bruselu či Berlíně přehlížet či bagatelizovat.

V roce 2000 země V4 založily Visegrádský fond se sídlem v Bratislavě, který podporuje projekty v kultuře, vědě, výzkumu, vzdělávání i turistice. Země sdružené ve V4 věnují velkou pozornost posilování energetické bezpečnosti Evropské unie, účinné klimatické politice, konkurenceschopnosti evropského průmyslu, problematice čerpání evropských fondů, a také věnují pozornost oblasti obrany a bezpečnosti svých zemí, koordinují svoje postoje při řešení živelné migrace a spolupracují a pomáhají balkánským zemím (Bulharsku a Makedonii) při zajištění bezpečnosti vnější hranice EU a zachování funkčnosti schengenského prostoru.

V poslední době na sebe země sdružené ve V4 upozornily společným stanoviskem, ve kterém kritizovaly dvojí standard (kvalitu) potravin, které jsou do jejich zemí dováženy ze západní části EU, kde požadovaly nápravu a urychlenou evropskou regulaci.

Po negativních zkušenostech s živelnou imigrační vlnou v letech 2015/2016 země sdružené ve V4 společně odmítají nést důsledky za špatnou politickou prozřetelnost zejména Německa a Francie a odmítají na svá území přijmout vnucované kvóty muslimských ekonomických imigrantů. Odmítají tak pokusy bruselských politiků o islamizaci střední Evropy.

V České republice doporučuje výstup ČR z V4 politický analytik Jiří Pehe, který převážně píše pro americké, české i německé noviny, který sám v roce 1981 emigroval z Československa a který obranu národních zájmů nazývá nacionalismem. Rovněž straší skutečností, že když se nepřizpůsobíme požadavkům západních politiků, staneme se zemí druhé kategorie!?! Pokud srovnáme výši platů za stejnou práci v Německu a u nás, tak zemí druhé kategorie jsme od samého počátku našeho vstupu do EU!

Země V4 rád kritizoval bývalý předseda Evropského parlamentu a nyní předseda německé sociální demokracie Martin Schulz, který prohlásil, že "migranti jsou pro nás cenní v tom, že přinášejí to, co Evropané ztratili: Víru v Evropu!" K tomu dodejme, že migrační vlnu pohání i sliby řady "neziskových organizací", nabízejících tučné sociální dávky pro imigranty, o jejichž výši se mnoha řadovým důchodcům ani nezdá.

Země V4 kritizovali v minulosti rakouští politici (Ch. Kern, H. P. Doskozil), ale po negativních zkušenostech s imigranty, dnes Rakousko žádá o vyjmutí ze systému přerozdělování uprchlíků.

Evropský komisař pro vnitro a migraci Dimitris Avramopulos prohlásil, že EU má prostředky jak přimět členské státy k přerozdělení 160 tisíc migrantů. Jeho prohlášení v mnohém připomíná diktáty, jaké jsme v minulosti zažili v rámci RVHP či Varšavské smlouvy!

Z průzkumu britského Royal Institute of International Affairs (RIIA) vyplynulo, že v deseti unijních zemích (EU) občané požadují zákaz muslimského přistěhovalectví. V Polsku to požaduje 71 % dotázaných respondentů, v Rakousku 65 %, v Maďarsku a v Belgii 64 %, ve Francii 61 %, v Řecku 57 %, v Německu 53 % a v Itálii 51 %. V Británii tento požadavek vzneslo pouze 47 % respondentů a ve Španělsku to bylo 41 %.

Z výše uvedeného vyplývá, že unijní politici jsou s prosazováním povinných kvót imigrantů pro jednotlivé země "úplně mimo realitu". Stále jim nedochází, že projekt multikulturalismu selhal a jediným jeho výsledkem (vysoce negativním) je vznik arabských a muslimských čtvrtí v západoevropských městech, které jsou převážně neřešitelným bezpečnostním i politickým problémem, neboť z těchto čtvrtí se rekrutují islámští radikálové a džihádisté (např. bruselská čtvrt Molenbeek).

Velká Británie prostřednictvím referenda jako obranu proti živelné migraci zvolila výstup z EU – brexit a hodlá tím dosáhnout absolutní kontroly svých hranic a své migrační politiky. Někteří unijní politici, jako reakci na brexit, ve své naivitě navrhují větší integraci EU, která by zahrnovala i společnou azylovou politiku, tedy (znovu prosazované a přitom odmítané) přerozdělování migrantů!?! Stále stejná písnička.

Ale aby se vedení EU konečně dohodlo na skutečné ochraně a obraně schengenských hranic, na okamžitém vracení uprchlíků do jejich výchozích zemí, tak o tom se mlčí!!! O zločinech, které páchají imigranti v jednotlivých zemích se v rámci "politické korektnosti" rovněž mlčí.

Představitelé zakládajících zemí EU se chovají vůči bezpečnosti vlastních občanů jako kolaboranti s nepřítelem, aniž by si byli vědomi důsledků své politiky. Přitom mnozí vojenští analytici i představitelé rozvědek již delší dobu upozorňují na skutečnost, že Evropa čelí invazi statisíců mladých muslimů, kteří pokud již nejsou, tak mohou být z radikalizováni a na povel začnou vytvářet "Evropský kalifát". Když na tuto hrozbu někdo upozorní, tak je označován za nacionalistu, rasistu, fašistu, atd.

Přitom z řady novinových zpráv a z hlášení výzvědných služeb se můžeme dovědět, že Evropě hrozí migrační vlna v síle několika milionů imigrantů!!! A vedení EU dělá, že se nic neděje!?! A v rámci vynucované solidarity požaduje vyvážení svých bezpečnostních problémů a rizik do zemí V4. A německá kancléřka A. Merkelová k tomu pouze dodá: "Zvládneme to!"

Aby to "zvládla", tak daruje Turecku miliardy eur na zmírnění uprchlické krize, místo aby je dala Řecku a Itálii na ochranu schengenských hranic a provoz záchytných uprchlických táborů, umístěných ideálně na některých ostrovech, aby se tisíce ilegálních imigrantů netoulali po území států EU a nepáchali trestnou činnost.

Můžeme konstatovat, že země V4 vadí zejména těm politikům, kteří nám pod rouškou solidárnosti s uprchlíky vnucují své "zvrácené vize " o budoucnosti Evropy, coby islámského kalifátu. Pokud si důsledky svého počínání neuvědomují, tak "Bůh ochraňuj Evropu!"

Nelze se potom divit, že země V4 nehodlají pasivně čekat, až jejich hranice "de facto" napadnout tisíce běženců. Maďaři postavili na svých hranicích plot, který dnes zdvojují. A dobře udělali. Rakušané po špatných zkušenostech s islamisty zakazují nošení burek a nikábů na veřejnosti. Řekněme si, že konečně dostali rozum, a že pud sebezáchovy u nich ještě nezanikl.

Politici EU by se v rámci ochrany unijních zájmů měli důrazně zeptat bohatých arabských zemí (Kuvajtu, Dubaje, Bahrainu, Bruneje, Saudské Arábie, Kataru, Spojených emirátů, Iránu, atd.) proč doposud nepřijaly žádné muslimské uprchlíky a místo toho nabízejí výstavbu stovek mešit v Evropě, o nichž je známo, že jsou ve své většině logistickými centry džihádistů a radikálních muslimů.

Chce-li Evropa zůstat Evropou křesťanskou, tak je nutné prohlásit, že další imigranty již nepřijímá. Nové ilegální příchozí musíme důsledně vracet do míst jejich nalodění. Sociální dávky imigrantům a podporu stávajícím muslimským náboženským obcím (zejména v Německu), je nutné zredukovat na minimum. Rovněž je nutné dát na vědomí, že automatický nárok na azyl neexistuje. Každá země má právo rozhodnout o tom, koho přijme na své území a koho ne!!! V rámci omezení postupu islamizace v Evropě je nutné zakázat další výstavbu mešit a islámských center. Stejnou praxi proti šíření křesťanství již staletí prosazuje většina islámských zemí.

Jestliže se Evropané (Evropanky) musejí v arabských zemích podřizovat místním zvykům a zákonům, tak stejně tak by se měli podřídit místním zvykům a zákonům v Evropě usedlí i přicházející muslimové.

Je na čase zakázat (rozehnat) demonstrativní modlení muslimů na frekventovaných ulicích západoevropských měst. Kdyby tak jednali křesťané v muslimských zemích, skončili by ihned ve vězení.

Jednou z priorit středoevropských zemí musí být navýšení státních rozpočtů na posílení bezpečnosti jednotlivých zemí V4, navýšení stavů všech bezpečnostních i armádních složek, včetně záložních sborů!!!

Měli bychom aktivně usilovat o rozšíření sdružení zemí V4 o další země střední a jihovýchodní Evropy, pokud budou mít zájem o spolupráci. Jednalo by se zejména o Chorvatsko, Slovinsko, Bulharsko, Rumunsko, Srbsko, Černou Horu a Makedonii a společně tak čelit pokusům o islamizaci Evropy.

Dnes není jisté, kam Evropa směřuje. Zvláště po brexitu tato otázka získala nový náboj a rozměr a v tomto směru může projekt V4 a jeho rozšiřování představovat jednu z cest možné, budoucí, třeba i dílčí, evropské integrace.