Pokud diskutujeme o našich aliančních závazcích, chci se hlavně zaměřit na naše dvanáctileté působení v Afghánistánu, ve kterém se vystřídalo několik tisíc našich vojáků téměř ze všech útvarů AČR. Přes své některé výhody týkající se zkušeností z činnosti v extrémních podmínkách, cizím prostředí v situacích kde se ve velké míře používají i takové zbraně, které jsou specifikum dané oblasti jako různé nástražné systémy, sebevražední útočníci i jiné,  AČR přišla ve všech  misích o 25 vojáků a desítky z nich utrpěli různé druhy zranění. Musíme si položit otázku o nutnosti ztrát a zranění, o možnostech, jak jim předcházet.

Vzhledem ke způsobu zasazení našich jednotek a místech jejich zasazení se dalo těžko předpokládat, že se podobným událostem vyhneme. Všichni naši oficiální představitelé hovoří o našich závazcích v rámci aliance, hovoří o tom, jako by jsme měli účast našich jednotek zvláště v  Afghánistánu někým nařízenou. Podle zkušeností které máme od našeho vstupu do NATO, aliance nenařizuje a nasazení našich vojáků v této zemi je jednoznačně rozhodnutí naší vlády, parlamentu a tím tedy i rozhodnutí našich občanů, kteří si tyto své zástupce svobodně zvolili. V jádru to také znamená, že je zde cesta jak předejít podobným ztrátám, ztrátám lidských životů - je to pouze otázka volby jiného druhu pomoci v této válce a jeho prosazení do praxe.

Dovedu si představit i to, že se nebudeme účastnit vzpomínaného konfliktu přímo (mimo specialisty jejichž počet se dá vyčíslit jako jednotlivci), ale naše pomoc se bude týkat pomoci při výcviku afgánské armády u nás v ČR. Máme k tomu tři velké a vhodné, pouze částečně využívané výcvikové prostory (Boletice, Hradiště a Libava), vybavené i potřebnou učebně-výcvikovou základnou, již vzpomínané zkušenosti jak našich vyšších velitelů i kvalitní velitelský sbor na té nejnižší úrovni tj. velitelů družstev, z nichž někteří se již několikrát účastnili misí v Afgánistánu. Máme k tomu přepravní kapacity v letounech A 319 i částečně CASA, ubytovací a stravovací kapacity v již vzpomínaných výcvikových prostorech. Co je ale hlavní, předejdeme ztrátám na životech našich vojáků, podstatně snížíme finanční prostředky vynaložené pro podobné mise a v neposlední řadě, jsem přesvědčen, že neztratíme prestiž u našich aliančních kolegů. Podobným způsobem k nasazení své armády v této zemi a vojenské pomoci přistupují i někteří naši kolegové, členské země NATO.