Největší manipulací je porovnávání rozpočtovaných výdajů pro rok 2016 se skutečnými výdaji v roce 2012. V roce 2012 činily rozpočtované výdaje 72,9 mld. Kč, což představuje 4,4 % podílu na státním dluhu. Rozpočtovaná výše pro letošní rok je 52,3 mld. Kč, přičemž, jak jsem již několikrát oznámil, ve skutečnosti budou skutečné výdaje ještě minimálně o 10 mld. Kč nižší. To znamená maximálně 2,5 % z očekáváného státního dluhu ke konci roku 2016.

Kvazi-výpočty pana Besta také zcela ignorují dluhovou dynamiku. Byl to právě rok 2012, kdy došlo k bezprecedentnímu nárůstu státního dluhu o celých 168,3 mld. Kč, což je druhý nejvyšší meziroční nárůst státního dluhu v historii České republiky po krizovém roce 2009. Celkově za působení zmiňovaného Miroslava Kalouska ve funkci vzrostl státní dluh o neuvěřitelných 667 mld. Kč. Státní dluhopisy vydané v těchto letech s relativně vysokými kupóny zatěžují přitom výdaje státního rozpočtu až do dneška a bude tomu tak i v letech následujících. I přesto se mi daří celkové úrokové výdaje každoročně snižovat.

Od svého nástupu do funkce se naopak důsledně snažím o redukci zadlužení státu, což se úspěšně daří. Zatímco ke konci roku 2013 dosahoval státní dluh výše 1 683,3 mld. Kč, přičemž v letošním roce nepřesáhne výši 1 660 mld. Kč, tj. bude minimálně o 23,3 mld. Kč nižší než před mým nástupem do funkce ministra financí. Pokud pro vyjádření nákladovosti státního dluhu zohledníme jeho průměrný stav v průběhu celého roku, dostáváme se v roce 2012 na 2,6 % a v roce 2016 na maximálně 2,5 %. Realita je tedy diametrálně odlišná od prezentovaných závěrů, které mají za cíl vykreslit exministra Kalouska jako skvělého hospodáře.