Kolegyně, kolegové,

já vás asi nepřekvapím tím, čím začnu a já s tím snad trochu i potom skončím nějakým takovým zvláštním okruhem, protože to, co teď momentálně zažíváme venku, a asi jste možná zaznamenali, že teď byla naměřena historicky nejvyšší teplota června vůbec v historii měření, jestli se nemýlím, od roku 1775, tak nejsou lepší kulisy, nemyslím teď tady ty klimatizované, ale kdyby se sem dostal vzduch zvenku, tak by to asi bylo o poznání kratší, to jednání naše. Ale nejsou lepší kulisy pro to, abychom si řekli, co je největší problém této země. A co nepochybně bude největší problém. A to je to, jakým způsobem dokážeme našim dětem a jejich dětem tu zemi připravit na změnu, která tady nepochybně je, která přichází.

Mě vždycky trochu zamrzí, když, ono to tady zaznělo dneska už několikrát a nepochybně to ve vašich vyjádřeních ještě zase zazní. Já chápu, že je to určité politické klišé, ale myslím si, že v tom reálném životě, a doufám, že se na tom s většinou z vás shodneme a dost často se na tom shodujeme, když se bavíme mezi čtyřma očima a ne před kamerami, tak že mně vždycky nejvíc vadí, když někdo řekne, že prostě vláda neudělala v této oblasti vůbec nic. A já říkám: Kdyby ty vlády před námi udělaly to, co jsme udělali my, tak už dneska jsme mohli být úplně někde jinde.

Protože setrvačnost těch kroků, aby začala fungovat opatření proti suchu, je prostě obrovská, je dlouhá i desítky let. A já chci znovu říct, že boj se suchem - záměrně říkám ne boj s klimatickou změnou, protože s tou se nedá bojovat, to je něco, co nás dalece přesahuje - tak aspoň boj se suchem, a nechci slovíčkařit, je prostě nejvyšší prioritou této vlády. Já když jsem v roce 2014 v lednu přišel na Ministerstvo životního prostředí, a několikrát jsem to tady už říkal, vy to víte a omlouvám se, řeknu to znovu, ale bude to krátké, začal jsem mluvit o suchu, tak se mi řada lidí smála, co to řeším za nesmyslný problém, který neexistuje. Já se domnívám, že dneska už je všem jasné, s čím jsme tenkrát začali. My čelíme situaci, kdy se sto let ta voda z České republiky nebo z českých zemí cíleně odváděla, aby tady nepůsobila škody, a teď se chce, aby se za pět let všechno napravilo. To prostě nejde. Ale přesto přezevšechno jsme udělali doslova a do písmene tisíce konkrétních opatření a neustále zrychlujeme tu realizaci opatření. Pan ministr zemědělství, který tady teď není, tak jenom můžu říct jeho závazek, ale on vlastně souvisí i s naším závazkem, že každý den doslova vznikne někde nějaký rybník nebo bude obnoven rybník. Já třeba můžu říct, že doslova každý den za poslední rok, možná rok a půl, takřka každý den někde v nějaké menší obci zajistíme lidem nový zdroj pitné vody. Zatím za rok a půl jsme jich zajistili více než 350, v 350 obcích pro 150 000 lidí. Takže 150 000 lidí - dobře, řeknete si možná, co je to proti 10 miliónům, ale je to kolik, 1,5 % jestli se nemýlím nebo něco v tom smyslu, ale jsou to menší obce, které jsou doslova životně závislé na těch menších zdrojích. A to je strašně důležité, protože ta velká města samozřejmě třeba jsou dneska napojena na velké vodovody a zatím, říkám zatím, s tím problém nemají.

Hovoříme tady o posledním roce a já musím říct, že to, co tady bylo taky trochu myslím, že panem předsedou Výborným, zmiňováno: no a co ta národní koalice boje proti suchu vlastně udělala? No udělala třeba to, že vůbec poprvé - a já říkám, proč se to teda neudělalo dřív, proč už před dvaceti lety někteří, kteří tady samozřejmě v té Sněmovně sedí už i více než dvacet let, neřešili s těmi samými vědci, kteří už tenkrát upozorňovali, že to Česká republika bude muset řešit a že to řešení prostě bude trvat léta, někdy dokonce desítky let. Znovu říkám, mohli jsme být úplně někde jinde, kdyby někdo dřív byl tím vizionářem. A já si troufám říct, že jsme těmi vizionáři a že se opravdu v tomto nemáme za co stydět.