Dobré odpoledne. Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče Kučero, vážené kolegyně, vážení kolegové, samozřejmě - já jsem to řekl - bylo to jedno z nejobtížnějších, ne-li nejobtížnější rozhodnutí, které jsem zatím ve své kariéře ministra životního prostředí udělal, a také jsem řekl, že kdybych se chtěl zakrýt alibisticky, tak už jsem podle orientačního hlasování věděl, že pro to budou hlasovat ostatní členové vlády a nemusel jsem svůj hlas připojit.

Nakonec jsem to udělal, protože převážily ostatní zájmy, a protože jsem se velmi intenzivně dlouho a myslím, že velmi obsáhle, seznámil s danou problematikou v té oblasti, tu oblast jsem několikrát navštívil, mluvil jsem se starosty obcí, mluvil jsem s lidmi z okolních obcí, ať už tedy Braňany, Mariánské Radčice, Horní Jiřetín, Černice a další a samozřejmě jsem četl veškeré podkladové studie, včetně studie takzvaných externalit. Jak jste správně řekl, ale jenom koriguji vaše vyjádření, že je bezvýznamná. Není významná, vy jste ji jenom nazval drancováním krajiny. A pro mě drancování krajiny, kdybychom brali drancování krajiny, tak ona každá těžba může samozřejmě takový zásah mít, ale pak se můžeme bavit o těžbě kameniva, můžeme se bavit o těžbě všech nerostných surovin. A já jsem zde řekl - pro mne jako pro ministra životního prostředí samozřejmě žádná povrchová těžba nemůže mít příznivý dopad na životní prostředí. V tomto konkrétním případě vzhledem k tomu, co bylo získáno tím rozhodnutím, za prvé těžba, resp. prolomení limitů neznamená těžbu, ad a). Těžba bude možná za deset let. Říkám možná.

Také se může stát - a já bych tomu byl velmi rád - kdyby k žádné těžbě nedošlo.

Česká republika si ale tímto rozhodnutím koupila čas, koupila si čas pro rozhodování o energetické bezpečnosti, o zajištění uhlí pro domácnosti a pro sociálně únosnou cenu tepla.