Děkuju za slovo. Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, původně jsem měl ten projev na dvě hodiny, pak jsem ho párkrát seškrtal, teď je relativně krátký. Využili jsme i té možnosti, abychom vám rozdali na stůl některá fakta, která jsou podle mého názoru jednoznačná, nezvratná, je na ně spoustu důkazů, čísla hovoří, a hlavně jsou to fakta, která se stala, to znamená jsou to věci, které se staly, ne záležitosti, které by se mohly stát.

Jsem rád, že mezitím vystupovali kolegové, protože je možno reagovat. Musím konstatovat, že pan kolega Laudát ne poprvé a ne naposled to tak zašmodrchal, že díky potom panu kolegovi Stanjurovi a Kováčikovi jsme se dostali aspoň trošku do reálu, kde momentálně jsme.

Dovolte mi několik dat na začátek aneb trocha historie nikoho nezabije. Ale věřte, že to bude krátké a nebude to určitě vymlouvání na ty minulé vlády, jak tady zaznělo. Bude to prostě konstatování faktů. Jak tady už několikrát zaznělo, první infringement s Českou republikou, tedy vlastně řízení o porušení příslušné smlouvy nebo porušení transpozice příslušné evropské směrnice, v tomto případě směrnice EIA, tedy posuzování vlivu záměru na životní prostředí, bylo zahájeno skutečně v roce 2006. Díky neschopnosti předchozích vlád toto řízení dospělo až do fáze, kdy Česká republika byla za neplnění požadavků směrnice EIA v roce 2010 odsouzena Soudním dvorem Evropské unie, a pokračující proces vyvrcholil potom na podzim roku 2012 určitou dohodou na pouhé odsunutí toho problému s tím, že Evropská komise infringementové řízení ukončí jen pod podmínkou, že obratem zahájí další a ještě rozsáhlejší řízení, což učinila hned na jaře roku 2013. Není to tedy tak, jak říkal pan kolega Stanjura, že v podstatě vlády ODS, resp. vlády, kde ODS měla svého ministra životního prostředí - na začátku Drobila, pak Chalupu - se to týkalo jenom tři měsíce. Týkalo se to vlastně od roku 2010, kdy se vyjednávalo a vyjednávalo se neúspěšně.

Následovala tedy mnohá jednání, která nikam nevedla. Existovala sice poměrně široká pracovní skupina složená z mnoha resortů, ale byla naprosto rozložená, rozhádaná a dle informací, které mám ze stálého zastoupení České republiky v Bruselu, byla obvykle jednání s Evropskou komisí ostudou, protože to bylo neřízené a bez schopnosti se na něčem konstruktivně dohodnout.

21. ledna 2014 po jednání s Evropskou komisí v Bruselu Evropská komise označila návrh, který Česká republika dala v rámci řešení nového infringementu, za nedostačující, a požadovala rychlou a definitivní nápravu do 1. 1. 2015. 29. ledna přišla nová vláda včetně ministra životního prostředí a já jsem tuto záležitost dostal na stůl asi tak 5. nebo 6. února. Myslím, že ani odstupující ministr Podivínský mi to tenkrát nějak nepředal, že by to bylo něco extra důležitého a já jsem se k tomu dostal až ve chvíli, kdy se skutečně začalo ukazovat, že věc bude velmi, velmi rychlá. Teď přeskočím jednání, přeskočím pár měsíců, kde jsme vedli desítky jednání a po pracovní linii jsme dostali na začátku dubna avízo, že infringementové kolegium Evropské komise potvrdí 15. dubna takzvané odůvodněné stanovisko, které naprosto dramatickým způsobem poškodí Českou republiku, protože říkali, že to vidí jako legitimní krok, neboť Česká republika dostala formální upozornění už v dubnu 2013. Problém existuje už od roku 2010 a vlastně už od roku 2006, tak kolik času ještě chcete.