Ministr Brabec: Předkládám fakta, která se stala, ne záležitosti, které by se mohly stát

Děkuju za slovo. Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, původně jsem měl ten projev na dvě hodiny, pak jsem ho párkrát seškrtal, teď je relativně krátký. Využili jsme i té možnosti, abychom vám rozdali na stůl některá fakta, která jsou podle mého názoru jednoznačná, nezvratná, je na ně spoustu důkazů, čísla hovoří, a hlavně jsou to fakta, která se stala, to znamená jsou to věci, které se staly, ne záležitosti, které by se mohly stát.

Jsem rád, že mezitím vystupovali kolegové, protože je možno reagovat. Musím konstatovat, že pan kolega Laudát ne poprvé a ne naposled to tak zašmodrchal, že díky potom panu kolegovi Stanjurovi a Kováčikovi jsme se dostali aspoň trošku do reálu, kde momentálně jsme.

Dovolte mi několik dat na začátek aneb trocha historie nikoho nezabije. Ale věřte, že to bude krátké a nebude to určitě vymlouvání na ty minulé vlády, jak tady zaznělo. Bude to prostě konstatování faktů. Jak tady už několikrát zaznělo, první infringement s Českou republikou, tedy vlastně řízení o porušení příslušné smlouvy nebo porušení transpozice příslušné evropské směrnice, v tomto případě směrnice EIA, tedy posuzování vlivu záměru na životní prostředí, bylo zahájeno skutečně v roce 2006. Díky neschopnosti předchozích vlád toto řízení dospělo až do fáze, kdy Česká republika byla za neplnění požadavků směrnice EIA v roce 2010 odsouzena Soudním dvorem Evropské unie, a pokračující proces vyvrcholil potom na podzim roku 2012 určitou dohodou na pouhé odsunutí toho problému s tím, že Evropská komise infringementové řízení ukončí jen pod podmínkou, že obratem zahájí další a ještě rozsáhlejší řízení, což učinila hned na jaře roku 2013. Není to tedy tak, jak říkal pan kolega Stanjura, že v podstatě vlády ODS, resp. vlády, kde ODS měla svého ministra životního prostředí - na začátku Drobila, pak Chalupu - se to týkalo jenom tři měsíce. Týkalo se to vlastně od roku 2010, kdy se vyjednávalo a vyjednávalo se neúspěšně.

Následovala tedy mnohá jednání, která nikam nevedla. Existovala sice poměrně široká pracovní skupina složená z mnoha resortů, ale byla naprosto rozložená, rozhádaná a dle informací, které mám ze stálého zastoupení České republiky v Bruselu, byla obvykle jednání s Evropskou komisí ostudou, protože to bylo neřízené a bez schopnosti se na něčem konstruktivně dohodnout.

21. ledna 2014 po jednání s Evropskou komisí v Bruselu Evropská komise označila návrh, který Česká republika dala v rámci řešení nového infringementu, za nedostačující, a požadovala rychlou a definitivní nápravu do 1. 1. 2015. 29. ledna přišla nová vláda včetně ministra životního prostředí a já jsem tuto záležitost dostal na stůl asi tak 5. nebo 6. února. Myslím, že ani odstupující ministr Podivínský mi to tenkrát nějak nepředal, že by to bylo něco extra důležitého a já jsem se k tomu dostal až ve chvíli, kdy se skutečně začalo ukazovat, že věc bude velmi, velmi rychlá. Teď přeskočím jednání, přeskočím pár měsíců, kde jsme vedli desítky jednání a po pracovní linii jsme dostali na začátku dubna avízo, že infringementové kolegium Evropské komise potvrdí 15. dubna takzvané odůvodněné stanovisko, které naprosto dramatickým způsobem poškodí Českou republiku, protože říkali, že to vidí jako legitimní krok, neboť Česká republika dostala formální upozornění už v dubnu 2013. Problém existuje už od roku 2010 a vlastně už od roku 2006, tak kolik času ještě chcete.

Jenom zopakuji, a je na to iks důkazů a argumentů, lze se kdekoliv kohokoliv z Evropské komise zeptat, určitě i kolegů, že v případě vydání tehdy odůvodněného stanoviska by České republice hrozilo okamžité zastavení možnosti dočerpat finanční prostředky z evropských fondů v rámci programového období 2007 - 2013. Celkem byly ohroženy investice do dopravních a infrastrukturních staveb ve výši více než 100 mld. korun. Dále bylo ohroženo financování i mnoha jinak bezproblémových staveb, a to nejen státních, ale i soukromých. Správné provedení směrnice totiž navíc patřilo a patří mezi takzvané obecné předběžné podmínky pro čerpání finančních prostředků z evropských fondů v novém programovém období 2014 - 2020. Zde se jednalo o částku přibližně 600 mld. korun a komise opakovaně podmínila možnost zahájení čerpání finančních prostředků v novém programovém období naplněním této předběžné podmínky. Po dalších horečných a usilovných jednáních se podařilo hrozbu vydání odůvodněného stanoviska, od které nás dělily hodiny doslova, odvrátit i s pomocí eurokomisařky Jourové a dalších lidí. My jsme tenkrát jednali s komisařem Potočníkem.

A teď už jenom v rychlosti k historii, abych se dlouho nezdržoval. 3. září 2014 byl návrh novely příslušného zákona schválen vládou, odeslán do Sněmovny. 12. prosince byl schválen ve Sněmovně, 17. postoupen do Senátu, 14. ledna vrácen s pozměňovacími návrhy ze Senátu, 10. února přijat opět zákon, tedy přehlasován Poslaneckou sněmovnou, 24. byl podepsán prezidentem a 1. 4. 2015 měla novela 39/2015 účinnost. A teď - i po účinnosti zákona, vím, že kolegy to nezajímá, když byli tak nadšeni v kritice, tak je asi nezajímá, co k tomu říkám, ale neberu to osobně. (Hluk v pravé části sálu.)

Děkuji. A teď prosím k těm krokům, protože to je důležité.

I po účinnosti zákona, respektive v průběhu přípravy zákona, v průběhu jednoho roku probíhaly desítky jednání. Já jsem panu kolegovi Laudátovi v odpovědi na interpelaci dával jenom část jednání. Jednání byly desítky na všech úrovních, která byla s komisí, byla po úřední úrovni, byla i po politické úrovni a novela byla vyjednávána možná nejdramatičtěji jako rozhodně jednoznačně novela, kterou jakýkoliv zákon, který já jsem zatím připravoval a troufám si říct, že to snese srovnání se zákony, které byly vyjednávány s komisí jako nejsložitější, neli úplně nejsložitější.

V jednáních samozřejmě nebylo jenom Ministerstvo životního prostředí, ale bylo tam Ministerstvo dopravy, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo průmyslu, Ministerstvo pro místní rozvoj samozřejmě. Byly tam týmy resortních právníků a samozřejmě byly do toho zataženy i resortní organizace, jako je například Ředitelství silnic a dálnic a další, protože se jich to týkalo. Byla celá řada, to si pamatujete, kulatých stolů se Svazem průmyslu a tak dále. A děkuji, že tady bylo řečeno, že skutečně jednání probíhala a že jich byly desítky. I po účinnosti zákona od 1. 4. 2015, a tady bych chtěl jenom vysvětlit a reagovat na to, že jsme pak už jakoby nic nedělali, který pozastavil běžící infringement a tak i nebezpečí, že Česká republika nenávratně ztratí možnost dočerpat obrovské fondy, pokračovalo velmi intenzivní jednání s Evropskou komisí, především s Generálním ředitelstvím životního prostředí.

Samozřejmě, a já se k tomu za chvilku dostanu, bylo celou dobu jasné, že bude rozdíl v posuzování projektů z EIA podle předvstupního zákona č. 244/1992 a projektů podle novějšího zákona 100/2001. Cílem jednání bylo od počátku, aby nejstarší projekty mohly být posuzovány podobně jako v modelu, který se nám úspěšně s Evropskou komisí podařilo vyjednat pro již postavené dopravní projekty z operačního programu Doprava 1, tedy 23 projektů za téměř 50 mld. korun, které měly rovněž starou EIA, ale byly už postavené a kde Evropská komise od počátku nechtěla projekty financovat právě proto, že měly starou EIA. Tedy na základě individuálního posouzení každého projektu komisí a případných dodatečných opatření. Takovou možnost Evropská komise původně nevylučovala. Navíc jsme společně s ostatními resorty připravili jasnou metodiku, která zdůvodňovala, že velkou většinu námitek Evropské komise ke kvalitě posouzení starých hodnocení EIA lze úspěšně doplnit v rámci navazujících řízení, tedy územního nebo stavebního řízení. I tento argument byl z počátku přijímán ze strany Evropské komise vstřícně s tím, že takové řešení by mohlo být pro Českou republiku akceptovatelné.

Zlom nastal někdy v říjnu nebo listopadu 2015 pravděpodobně i pod vlivem informací, které plynou do Evropské komise a především do Generálního ředitelství životního prostředí, a není to žádným tajemstvím, je to snadno prokazatelné, z nevládních organizací, které skutečně mají dokonalý přehled o legislativním i technickém stavu přípravy téměř všech připravovaných infrastrukturních akcí a které informace sdílejí do Evropské komise já bych řekl v přímém přenosu. Někdy v říjnu nebo listopadu, myslím, že to bylo kolem 20. října, nám Evropská komise sdělila, že jakmile bychom vydali byť jen jediné ověřující závazné stanovisko pro projekty se starou EIA dle zákona č. 244, může dojít k posunutí pozastaveného infringementu do další fáze, tedy takzvaného odůvodněného stanoviska, což by mělo za následek okamžité zastavení čerpání fondů, a to nejen operačního programu Doprava. O to intenzivněji jsme pak pokračovali v jednání na všech politických i úřednických úrovních a výsledkem byla předběžná dohoda o tom, že určitou skupinu klíčových projektů bude možno realizovat takzvaným zrychleným projednáváním. Informaci jsme samozřejmě opakovaně dávali i do vlády. A mimo jiné jsme o tom opakovaně informovali i Sněmovnu v rámci interpelací, takže odmítám, že bychom o čemkoliv lhali. Bylo to v přímém přenosu - vyjednávání s Evropskou komisí v tomto postupném gardu.

Vzápětí jsme navrhli postup takového zrychleného projednávání Evropské komisi, ale z její strany byly doplněny další požadavky, na kterých Evropská komise trvala i po další řadě jednání. Po jejich vyhodnocení bylo konstatováno, že splnění takových požadavků by v řadě, nebo se obáváme většině případů, mohlo trvat déle než příprava nové EIA a nemělo by ani potřebnou jistotu směrem k zajištění financování ze strany Evropské unie.

Proto pokračovala další jednání na politické úrovni, jejichž účastníkem byl mj. i pan premiér, jejichž výsledkem je pak návrh na rychlou novelu zákona č. 100, která transponuje novou podobu evropské směrnice EIA, která umožňuje i určitý výjimečný postup, zrychlený postup v odůvodněných případech.

Chci ale, kolegyně, kolegové, zdůraznit jednu věc, která tady zapadla, ale která je strašně důležitá, že v průběhu celého času vyjednávání Ministerstvo životního prostředí a krajské úřady úspěšně vydávaly ověřující závazná stanoviska pro desítky projektů, které mají posudek EIA dle zákona č. 100, tedy také toho starého, který původně Evropská komise neakceptovala, kterých bylo k dnešnímu dni vydáno téměř 150 a další jsou připravena k vydání. Seznam máte ve svých materiálech a tam uvidíte, jestliže jsme dneska obviňováni z toho, že jsme nevyjednali žádné výjimky, tak jsme samozřejmě vyjednali výjimky právě pro zákon č. 100, kde jsou těch projektů stovky, jsou za desítky, možná stovky miliard korun, budou postupně ověřovány a budou ověřeny. A to je postup, který Evropská komise na začátku při tom jednání naprosto odmítala, a nám se podařilo tento postup vyjednat. A opět říkám, že i díky tomu se podařilo také z Evropské komise dofinancovat staré dopravní projekty za téměř 50 miliard korun. A to je, vážení, realita! To není žádný kondicionál co by kdyby. To se prostě stalo a to se podařilo a ta stanoviska jsou vydávána. A jsou vydávána úspěšně a projekty jsou realizovány. Nechci zdržovat se seznamem, máte ho tam.

A teď prosím jenom k těm mýtům. Mýtus, že zákon č. 39/2015 Sb. může za radikální pokles ve stavební sezóně 2015, 2016 popř. dále. On se k tomu vyjádří určitě více pan ministr Ťok, ale přesto. V prvé řadě bych chtěl říct, že ČR bohužel v EU a možná nejen tam drží neblahý primát v délce přípravy staveb. Příprava dopravních staveb v ČR trvá běžně 15 let, ale máme tu akce, jejichž příprava trvá 20 let, aniž by se koplo do země. Důvodů je víc, bude o nich hovořit i pan ministr dopravy, stejně jako o reálném dopadu možného zdržení v důsledku EIA. Realita ale je, že ověřování stanoviska dle zákona č. 244/1992 Sb. naprosto neovlivňuje stavební sezónu 2016, neboť drtivá většina letos realizovaných staveb již má vydané stavební povolení. O tom, jaký bude dopad na stavební sezónu 2017, bude hovořit pan kolega Ťok, ale samozřejmě to jsou právě ty akce, které by měly být řešeny zrychleným projednáváním v rámci novely zákona č. 100.

Zákon č. 39/2015 Sb. naopak umožnil profinancování dopravních staveb z operačního programu Doprava a zachránil čerpání v rámci celého programového období, a už jsem hovořil, že se jednalo o ohrožených 100 miliard korun. Mimo jiné bez přijetí tohoto zákona by rozhodně uplynulá stavební sezóna 2015 a částečně i 2014 zdaleka nemohla být tak úspěšná, jako byla, protože právě díky tomu, že EU byla konečně po 10 letech spokojená s transpozicí směrnice do českého právního řádu, tak nám umožnila, abychom dočerpali ty peníze.

Aktuální pokles, který je na stavebním trhu, a bude o tom hovořit pan Ťok, je důsledkem spíš dynamiky operačních programů, tj. přechodem na nové programové období, a znovu zopakuji, byla zachráněna naprostá většina projektů se stanovisky vydanými dle zákona č. 100/2001 Sb., tj. stovky projektů veřejných i soukromých investorů za stovky miliard. Jestliže mě tedy pan kolega Laudát, vaším prostřednictvím, pane předsedající, cituje v mých prohlášeních při projednávání tohoto zákona, že se stavět bude, tak se stavět bude a staví se, pane kolego, vaším prostřednictvím, pane předsedající. To znamená, k žádnému zablokování staveb nedošlo. Řešíme tady problém s akcemi 244, ten problém existoval celou dobu, ale ty stovky, které byly nejvíc ohroženy, jsme zachránili a vyjednáváme o dalších.

Druhý mýtus, že infringement byl zahájen až v roce 2013, odpovědná je pouze úřednická, případně hlavně naše vláda, nebyly vyjednány výjimky. Už jsem říkal, že novela zákona č. 39/2015 Sb. byla více jak rok vyjednávána s Evropskou komisí a skutečně vyjednávací tým byl velmi široký. Víte, do jednání na politické úrovni se zapojili všichni. My jsme požádali celou řadu lidí, aby nám v těch jednáních pomohli. Musím říct, že z europoslanců se zapojil pouze pan poslanec Telička, jinak jsme nedostali v podstatě žádné odezvy. Byli samozřejmě europoslanci všech stran osloveni. Dneska nás někteří europoslanci kritizují, jak jsme byli měkcí, ale upřímně řečeno z jejich strany žádná reakce nebyla. Zapojili jsme samozřejmě naši eurokomisařku, zapojili jsme dokonce i ostatní eurokomisaře dalších spřátelených zemí.

Dopisy a petice se žádostí na Evropskou komisi psali i hejtmani, mnozí starostové, ty petice měly tisíce hlasů, a já, když dovolíte, si vám dovolím jenom odcitovat krátce odpověď na jeden takový dopis, která přišla od eurokomisaře pro životní prostředí Velly:

"Bezpochyby je politováníhodné, že ČR umožnila tolik stanovisek o posouzení vlivů na životní prostředí pro projekty v oblasti dopravy, které se staly zastaralými, aniž by je okamžitě realizovala. To je nyní problém téměř u všech dopravních projektů navržených pro nové finanční období v ČR, a to nejen u projektů silnic, na které se odkazujete. Podle revidované směrnice EIA od května 2015 budou členské státy povinny ověřit, zda závěry nebo rozhodnutí EIA jsou aktuální před vydáním povolení. V tomto smyslu bude existovat možnost, aby členské státy zavedly časový rámec pro platnost závěrů nebo rozhodnutí EIA. I když jsme pochopili fungování českého vícestupňového systému, v jiných členských státech jsou přijatá opatření v tom smyslu, že EIA jsou pravidelně aktualizovány, a existují mechanismy, aby se vyvarovali těchto problémů. Česká republika je jediným členským státem, který navrhuje takovéto stará stanoviska EIA. Problém ještě zhoršuje skutečnost, že český zákon o EIA nebyl v souladu s právními předpisy EU značnou část posledního desetiletí, kdy byla stanoviska EIA napsána a kdy byly povoleny tyto projekty. České právo je v souladu s právem EU teprve od 1. dubna 2015."

A závěrem říká: "Je důležité, aby bylo respektováno evropské právo, jelikož jsou to pravidla schválená všemi členskými státy. Pokud má být aktivita financována ze zdrojů EU, musí respektovat právo EU. To platí jak pro finanční postupy, jako je zadávání veřejných zakázek, tak pro environmentální postupy. Posuzování vlivů na životní prostředí je mezinárodně uznávaný postup, jak zvážit různé dopady na životní prostředí u konkrétního projektu." Konec citace.

To je, dámy a pánové, odpověď na jeden z dopisů, který psal jeden z hejtmanů. Psal i předseda výboru pro životní prostředí Robin Böhnish podobný dopis, psali senátoři, psali i starostové a toto jsou reakce Evropské komise. A jsou to reakce velmi, velmi konzistentní a stále stejné. Jinými slovy, pokud od nás chcete naše peníze, akceptujte naše pravidla. Já jsem vám tam dával seznam projektů, které byly díky tomu financovány, včetně projektů zachráněných z operačního programu Doprava I, které opět můžeme považovat za zachráněné.

Mýtus č. 3, že zákon 39/2015 zavádí do českého právního řádu retroaktivitu. Fakta: Takzvaná pravá retroaktivita, kdy právní předpis působí i zpětně do doby před svou platností, je v českém právním prostředí nepřípustná, a proto přechodná ustanovení zákona č. 39/2015 Sb. tuto retroaktivitu samozřejmě vylučují. Je však v souladu s obecně platnými právními zásadami, které dovodila i judikatura Ústavního soudu ČR, že nové procesní právo a zákon o EIA je procesním aktem, platí ode dne nabytí účinnosti nové právní úpravy i pro řízení zahájená přede dnem nabytí jeho účinnosti tím, že právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti právní úpravy, zůstávají zachovány.

Jinými slovy, on to potvrzuje i postoj Nejvyššího správního soudu ČR, který judikoval třeba problém obchvatu Znojma a který judikoval následujícím způsobem: "Smyslem posouzení vlivů záměru na životní prostředí je jeho posouzení z hlediska dosaženého stupně poznání o životním prostředí. Reflexe aktuálních poznatků o předmětném území i dostupných možnostech ochrany životního prostředí představuje esenciální princip právní úpravy. Je tedy nasnadě, že dosažený stupeň poznání mohl být po 11 letech od vydání původního stanoviska odlišný. Skutečnost, že zákon č. 244/1992 Sb. oproti stávající úpravě výslovně časově neomezil platnost stanovisek o posouzení vlivů záměru na životní prostředí, nemůže tento závěr změnit."

Co to znamená, dámy a pánové? Že i Nejvyšší správní soud v ČR prostě judikoval, že je problém s těmi starými stanovisky EIA, která jsou 15 i 20 let stará.

A už směřuji k závěru a určité rekapitulaci, ale ještě než to udělám, dovolte mi krátký výtah z komentáře Zeleného kruhu, který rovněž přišel a který určitě má k dispozici Evropská komise a DG Envi a z kterého třeba pak čerpá při posuzování těch námi navrhovaných projektů. Jedná se o stavbu 511 na dálnici D1, stavba Běchovice.

Podklady, vstupní informace a dokumenty procesu EIA na stavby silničního okruhu kolem Prahy jsou nejméně 15 let staré a tudíž vesměs naprosto neaktuální. Např. odhady/výpočty dopravních intenzit se od té doby zvýšily i o stovky procent. Došlo ke změnám v území - např. vyhlášení EVL Natura 2000. Došlo k dalším změnám. V řadě míst vznikla nová bytová výstavba. Od roku 2000 se změnily předpisy - stavební, o ochraně ŽP, hygienické limity, několikrát se novelizoval zákon o ochraně ovzduší.

V důsledku salámové metody při přípravě a posuzování staveb nebyly řádně posouzeny vlivy staveb souvisejících. Dokumentace a posudky EIA k výše vyjmenovaným stavbám navíc vůbec neexistují v elektronické podobě, což již řadu let velmi silně komplikuje občanům dotčených území se s nimi seznámit a k jejich obsahu se vyjadřovat. Žádáme u těchto staveb nové kompletní posouzení v procesu EIA, včetně posouzení variant těchto staveb.

Podobné námitky má samozřejmě komise a DG Envi k dispozici k velké většina staveb a má je opravdu naprosto detailní a v přímém přenosu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, my jsme zdědili mnoho let neřešený problém s nedostatečnou novelizací evropské směrnice EIA a začali jsme ho řešit doslova od prvních týdnů našeho fungování. Díky obrovské aktivitě se nám podařilo zachránit více než 100 mld. z evropských fondů, a ty byly opravdu akutně ohroženy.

Česká republika se totiž díky špatnému čerpání evropských fondů z minulého období dostala do dvojích kleští, kdy jsem byli doslova několik hodin, a to už jsem říkal, před rozhodnutím o okamžitém zastavení čerpání evropských fondů.

Kritizovaná novela zákona 39 tyto peníze zachránila a byla mnoho měsíců vyjednávána celou řadou odborníků včetně troufám si říci v řadě případů špičkových právníků a mj. byla i schválena legislativní radou vlády. Podařilo se, ne že se nepodařilo, podařilo se dohodnout zásadní výjimku, ke které Evropská komise ze začátku byla zcela odmítavá, a že tedy nebude plošně nutno provádět nové hodnocení EIA na další stovky projektů podle novějšího zákona číslo 100. O tom, že délka přípravy staveb v České republice je naprostý unikát, o tom už jsem hovořil.

Já už jsem ten trošku bonmot jednou říkal, já ho musím znovu zopakovat. Jestli pan kolega Stanjura říká, že každý den bez novelizace směrnice EIA byl dobrý, tak bohužel, byť chápu tu logiku, s kterou to říká, tak je to ale bohužel stejnou logikou, jako když se někdo raduje z každého dne, kdy nebyl ještě dopaden. To je něco, co na nás tedy už dopadlo.

Musím říct, že zcela neodůvodněná je rovněž obava, že nevyčerpáme evropské peníze včas. Ministerstvo dopravy má v rámci svého operačního programu připraveny mechanismy, aby pokud by ty peníze nebyly vyčerpány na silnice, tak byly vyčerpány jiným způsobem, a jsou tady i možnosti realokací. O možnosti realokací je případně možno rozhodnout, pokud jsem dobře informován, až do konce tohoto roku.

Troufám si tedy říct, že neztratíme ani EURO z nového programového období. Kdežto z minulého programového období jsme měli kriticky ohrožených 100 mld. A to je prostě snadno dokázat.

Pokud jsem tedy vyzýván k nějaké odpovědnosti, tak já říkám, nemám s ní žádný problém, pokud bych měl pocit, že jsme někde udělali zásadní chybu. Ale jsem přesvědčen, že Ministerstvo životního prostředí, a nejen to, v této záležitosti dělalo maximum možného v zájmu České republiky. Nejsem ani Olah, ani Cameron, ani Merkelová, kupodivu. To by bylo asi jednodušší vyjednávání. Vždycky, kolegové, když mluvíte o evropských fondech, uvědomte si, prosím, že tady investujeme peníze německých, francouzských, britských, belgických, holandských a dalších daňových poplatníků, ne tedy naše peníze, a že je prostě potřeba dodržovat pravidla, která má EU nastavena. A není to o žádném podlézání Evropské unii, protože ta jednání, která se vedla, se vedla s vědomím, co je ve hře.

Byla to záležitost krizového managementu, kdy jsme opravdu rozhodovali o tom, zda a jaké je riziko, a to riziko bylo obrovské, že okamžitě zastaví čerpání evropských prostředků, a my jsme ten další čas už neměli. My jsme si ten čas tímto koupili, zachránili jsme těch 100 mld., zachránili jsme projekty podle zákona číslo 100 a získali jsme čas na to, který jsme využili na jednání s Evropskou komisí, a je to prokazatelné, na jednání s Evropskou komisí o řešení projektů podle zákona 244, které byly vždycky problematické.

A je to půlka toho problému, možná ta menší půlka. My dneska po těch postupných krocích, tzn., možností zrychleného projednávání a novelou, a není pravda, kolegyně, kolegové, jestliže někdo říká, vy jste 13 měsíců čekali, a teď přicházíte s nějakou novelou. My jsme tu novelu Evropské komise samozřejmě už několikrát navrhovali, ale zatím nás vždycky s jakoukoli novelou poslali rovně, s tím že říkali ne, pojďme se pobavit o jiných možnostech.

My jsme dneska v situaci, kdy je prostě jasné, že jsme vyčerpali po těch jednáních na všech politických úrovních možnosti, které jsme měli. Budu velmi rád a vždycky bych byl rád, kdyby se někdo z kolegů do toho aktivně zapojil. Vždycky jsem říkal, pokud máte tu možnost, že můžete někoho ovlivnit v Evropské komisi, především pak DG Envi, které je klíčovým partnerem a které předkládá věci Evropské komisi k financování, tak to, prosím, udělejte. Mluvili jsme s desítkami lidí, ale bohužel nikdo neměl takovou pravomoc, aby toto zařídil.

Myslím si, že dneska jsme v situaci, kdy skutečně navrhneme po všech těchto jednáních legislativní úpravu, která zajistí, aby nebylo zastaveno čerpání evropských fondů, ale abychom se posunuli vpřed.

Znovu. Trváme na tom a máme na to spoustu jasných argumentů, že jsme zachránili ty peníze, že ty peníze by nikdy nebyly vyčerpány bez tohoto zákona, bez tohoto klíčového zákona jako podmínky, že by ani nemohlo být zahájeno čerpání nového programového období, a získali jsme další čas. A to jsou jasná a nezvratná fakta. A ostatní, vážení, je samozřejmě strašení v tom, co by se stalo, kdyby. Ale já vím, co by se stalo. Protože to skutečně už můžeme dneska dokázat.

Jsem pevně přesvědčen, že dokážeme nakonec se domluvit s komisí na tom, aby ty projekty, těch 11 projektů, které jsou ale naprosto nejklíčovější a bude o nich hovořit pan ministr Ťok, že dokážeme přesvědčit komisi tak, že nakonec ty projekty schválí, a také zafinancuje. Protože znovu se ptám. To není o tom, že bychom teď měli někde v pokladně 100 nebo více mld. Kč na financování těchto peněz z českého rozpočtu. My ty peníze chceme od Evropské unie, a my bychom taky měli splnit aspoň elementární požadavky, které ta Evropská unie po desetiletí na nás má. A já jsem pevně přesvědčen, že je splníme. Děkuji vám. (Potlesk poslanců ANO.)