Pomoci by mohl jeden příklad z poslední doby. V prvních čtyřiadvaceti elektronických aukcích v rámci projektu Komunikační infrastruktura veřejné správy nabídli uchazeči Ministerstvu vnitra poskytování datových služeb o 70 % levněji. Resort vnitra tak za dvouleté připojení pomocí lokální počítačové sítě zaplatí kolem 30 miliónů korun namísto 110, které vyplácel dosud. Proč to nešlo udělat už před rokem, nebo před dvěma?

Kolébkou eGovernmentu je Velká Británie, kde elektronickou veřejnou zprávu začali zavádět již v roce 1999. Vláda tehdy shrnula svůj záměr do výstižného sloganu: "Citizens first - občané nejdříve!" Prvním krokem pak bylo nastavení jasných a srozumitelných pravidel, kterými se řídily úřady i dodavatelé IT technologií. Kdo přesně v Česku jako první termín eGovernment použil zřejmé není. Zákony vedoucí k elektronizaci státního aparátu připravila pravicová vláda v letech 2006-2009. Namísto pravidel spolehli jsme se však tehdy spíše na volnou a neviditelnou ruku trhu. V konečném důsledku to pak dnes znamená, že vydáváme astronomické částky na systémy, které v lepším případě fungují jako solitérní ostrůvky. V tom horším nefungují vůbec, případně lidem věci spíše komplikují. Paradoxem je, že paralelně tady privátní společnosti provozují obdobné systémy za zlomek ceny, které bezproblémově využívají milióny lidí.

Každoroční objem všech veřejných zakázek na IT činí přibližně 20 miliard korun. Nikdo však netuší kolik systémů, které jsou, mírně řečeno, finančně nadhodnocené, u nás existuje. Stát totiž nevedl žádnou centrální evidenci a nemá tak dostatečný přehled o tom, jaké technologie jeho vlastní správa využívá. Nikdo se vlastně už ani nepodivuje, když NKÚ opakovaně upozorňuje na to, že je tady v Česku řada systémů zbytečných, duplicitních a vzájemně nekompatibilních.

Právě teď nastal proto čas vrátit se „zpět ke kořenům“. I z toho důvodu připravilo Ministerstvo vnitra strategický dokument o dalším směrování veřejné správy. eGovernment není totiž jen módní trend. V celém vyspělém světě je zaváděn kvúli zlepšení komunikace občanů a firem se státem. Zároveň to znamená přeměnu byrokratického aparátu v moderní systém. Asi bychom se měli na chvíli zastavit, znovu nakreslit mantinely, vytvořit pravidla a říci si jak dál. Pro začátek by úplně stačilo si uvědomit, že stát tu má být pro lidi a v žádném případě není dojnou krávou.