Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové.

Dovolte mi také pár slov k té aktuální situaci a k tomu, proč přichází vláda do Poslanecké sněmovny a žádá o prodloužení nouzového stavu o třicet dní.

Já chci jasně říci, že z mého pohledu jsme všichni v situaci, kterou neznáme. To, čemu čelíme, je největší bezpečnostní výzva pro Českou republiku od 2. světové války, a všichni se snažíme s tou situací vyrovnat a snažíme se ji zvládnout. Pokud se nás ptáte, co je cílem, tak cílem je samozřejmě zvládnout tu situaci a ten virus porazit. A jak to chceme dělat? Chceme to dělat tak, abychom co nejméně vystavili naše občany nějakému zbytečnému riziku. To znamená pokud přijímáme opatření, která mohou vypadat drakonicky nebo tvrdě, tak to děláme jenom proto, abychom ten náraz epidemie rozložili v čase, a děláme to proto, abychom eliminovali či na maximum omezili náraz na náš zdravotnický systém, který má samozřejmě některé kapacity. Odborně se tomu říká nejdřív suprese, potom mitigace, ale to asi není třeba jít do detailů.

Co pro to potřebujeme? My potřebujeme, aby vláda mohla fungovat v režimu, který Česká republika a její zákony předpokládají. A vy víte, že když vláda začala reagovat na situaci, tak nám bylo často vyčítáno, že se pohybujeme někde mimo, že se pohybujeme mimo zákony, které jsou pro to napsány, jako je zákon o bezpečnosti nebo zákon krizový. Že celá řada opatření je prováděna nařízeními Ministerstva zdravotnictví podle zákona na ochranu zdraví obyvatel, a i právníci upozornili na to, že jakkoli formálně nebyl stav nouze vyhlášen, tak de facto už se v něm Česká republika pohybuje.

Vláda na to reagovala 12. března vyhlášením nouzového stavu, a já jsem si vědom toho, že ty zákony vládu omezují, a proto dnes stojíme tady v Poslanecké sněmovně a žádáme vás, abyste vyhověli žádosti vlády a nouzový stav prodloužili. My jsme připraveni samozřejmě odpovídat na celou řadu otázek, ale otevřeně řečeno, nikdo z nás nemá detailní plán A, B, C, D, jak tu epidemii zvládneme, protože ta situace se průběžně vyvíjí.