Ministr Herman: Jidáš v maturitě

07.05.2015 16:40

Již třetí den je v médiích frekventováno téma jedné z otázek letošních státních maturit z českého jazyka. Její zadání po studentech vyžadovalo doplnit jméno biblického zrádce, příjmením Iškariotský.

Ministr Herman: Jidáš v maturitě
Foto: Hans Štembera
Popisek: Daniel Herman

Necítím se povolán k tomu hodnotit didaktický rozměr sporu: způsob formulace otázky, její náročnost apod. Cítím však potřebu vyjádřit se k tématu relevance takové otázky v rámci státní části maturitní zkoušky, jejíž nezatíženost ideologií či věroukou sekulární stát garantuje. Má tedy škola právo dotazovat se maturanta na jméno biblické postavy?

Jsem přesvědčen, že ano. A cítím potřebu obhájit obecnou znalost základních biblických textů ne jako fenomén náboženský, ale jako nezpochybnitelný fenomén kulturní. Spolu s řeckou filosofií a římským právem je to právě judeokřesťanská duchovní tradice, které utváří nejen geografický, ale také kulturní, filosofický a duchovní prostor, jejž nazýváme Evropou. Motivy biblických příběhů jsou přítomny nejen ve výtvarném umění, architektuře, hudbě či dramatu, ale jsou hluboce prorostlé do lexika a idiomatiky evropských jazyků. Všichni přece někdy ležíme jako lazaři, známe někoho, kdo je starý jako Metuzalém a sem tam někoho zapřeme jako Petr Krista. Bez znalosti biblického pozadí by nám byla velká část evropské kultury nedostupná.

Postava Jidáše jako archetypu zrádce se navíc objevuje v řadě literárních děl, která právem řadíme ke zlatému fondu světové literatury (Bulgakovův Mistr a Markétka či Kazantzakisovo Poslední pokušení Ježíše Krista nebo), stejně jako v moderní beletrii české (Znamení Jidáše, Vlastimil Vondruška) nebo evropské (Jidáš líbal skvěle, Maira Papathanasopoulou), nehledě na kultovní muzikál Tima Rice a Andrewa Lloyd Webbera, který by generace maturantů patrně znát mohla.

Stavět tedy otázku po legitimitě znalosti jména biblického zrádce bezmála jako spor liberálů s tmářskými dogmatiky znamená zásadně se míjet s jádrem problému. Otázka daleko spíše zní: Necháme se v atmosféře všeobecné hysterie, která dnes kolem náboženství panuje, strhnout k tomu, že ve jménu (anti)náboženské korektnosti popřeme své kulturní kořeny? Pokud ano, budeme pak stát na samé kulturní výspě Evropy jako solný sloup. A ani tomu obrazu nebudeme rozumět.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Mašek (ANO): My že podněcujeme protiukrajinské nálady? Tím, že chceme mír?

6:16 Mašek (ANO): My že podněcujeme protiukrajinské nálady? Tím, že chceme mír?

Komentář na svém veřejném facebookovém profilu ke slovům prezidenta Pavla.