Necítím se povolán k tomu hodnotit didaktický rozměr sporu: způsob formulace otázky, její náročnost apod. Cítím však potřebu vyjádřit se k tématu relevance takové otázky v rámci státní části maturitní zkoušky, jejíž nezatíženost ideologií či věroukou sekulární stát garantuje. Má tedy škola právo dotazovat se maturanta na jméno biblické postavy?

Jsem přesvědčen, že ano. A cítím potřebu obhájit obecnou znalost základních biblických textů ne jako fenomén náboženský, ale jako nezpochybnitelný fenomén kulturní. Spolu s řeckou filosofií a římským právem je to právě judeokřesťanská duchovní tradice, které utváří nejen geografický, ale také kulturní, filosofický a duchovní prostor, jejž nazýváme Evropou. Motivy biblických příběhů jsou přítomny nejen ve výtvarném umění, architektuře, hudbě či dramatu, ale jsou hluboce prorostlé do lexika a idiomatiky evropských jazyků. Všichni přece někdy ležíme jako lazaři, známe někoho, kdo je starý jako Metuzalém a sem tam někoho zapřeme jako Petr Krista. Bez znalosti biblického pozadí by nám byla velká část evropské kultury nedostupná.