K tomuto muži, který je nazýván patriarchou českého národního obrození, zakladatelem slavistiky a největším českým osvícenským vědcem, mám zcela osobní vztah.

Moje prababička z matčiny strany, Karla Vlašimská, roz. Dobrovská (1863 – 1940), měla otce Františka (nar. 1826), ten měl otce Františka (nar. 1788), ten měl otce Františka, jehož bratrem byl modrý abbé Josef Dobrovský (17. 8. 1753 – 6. 1. 1829). Dobrovský byl tedy praprastrýcem mé prababičky. Zajímavostí je, že já jsem se narodil přesně na den sto let po své prababičce Karle, tedy 28. dubna 1963.

Čerpám z otevřených zdrojů: Josef Dobrovský se narodil v Ďarmotech v Uhersku v rodině důstojníka. Doma se mluvilo německy. Brzy po jeho narození se rodina přestěhovala do Horšovského Týna. Studoval na gymnáziu v Německém Brodě a u jezuitů v Klatovech, kde se také naučil česky, poté filozofii a teologii v Praze. Od roku 1776 pracoval jako vychovatel a učitel v rodině hrabat Nosticů, v Nostickém paláci v Praze, v němž dnes sídlí Ministerstvo kultury. Zde se rovněž významně podílel na pořádání Nostické knihovny. Účastnil se práce Soukromé společnosti nauk, jíž byl několik let ředitelem. V roce 1786 byl vysvěcen na kněze, poté vyučoval v semináři v Hradisku u Olomouce. V roce 1789 se stal rektorem. V 90. letech 18. století hodně cestoval po Evropě. Začátkem 19. století pořádal soukromé slavistické a bohemistické přednášky. Slavistiku pojal jako vědu o jazycích, historii i kultuře slovanských národů. Věnoval se slovanské etymologii a sepsal také mluvnici staroslověnštiny. V roce 1818 se Dobrovský podílel na založení Národního muzea v Praze. Oceňoval dílo Puchmajera, V. M. Krameria i J. Jungmanna. V Mariánských Lázních se seznámil s básníkem Johannem Wolfgangem Goethem.