Mnohým přijde normální dodnes a možná by někdejší poměry rádi zavedli, kdyby to bylo možné. Řekl jsem nedávno při setkání s panem hejtmanem Pühringerem, že „železná opona stále přetrvává v myslích lidí, a je potřeba neustále pracovat na změně myšlení“.

Rád bych se ještě vrátil k události z 26. srpna, kdy jsem se v Praze setkal s hejtmanem Horního Rakouska Josefem Pühringerem. Horní Rakousko a převážně Jihočeský kraj spolupracují, což se projevuje v partnerství mezi obcemi, školami, univerzitami, a spolupráci firem. Dnes nám to přijde samozřejmé, ale ještě před čtvrt stoletím to tak nebylo. Hranice směrem na Západ byla prostupná jen s velkými obtížemi, pro někoho nebyla prostupná vůbec.

K čemu došlo po druhé světové válce, to působivě popsal Winston Churchil, když ve svém slavném fultonském projevu řekl již 5. března 1946: „Od Štětína na Baltu až po Terst na Jadranu byla napříč celým kontinentem spuštěna železná opona. Za touto linií leží všechna hlavní města starých států střední a východní Evropy. Varšava, Berlín, Praha, Vídeň, Budapešť, Bělehrad, Bukurešť a Sofie, všechna tato slavná hlavní města a obyvatelstvo kolem nich leží v sovětské sféře a všechna jsou v té či oné formě vystavena nejen sovětskému vlivu, ale ve velmi vysoké a rostoucí míře také kontrole z Moskvy (…)