Děkuji mnohokrát za slovo. Já jsem to zmiňoval jak v tom úvodním slově, tak potom vlastně i v reakcích na některé připomínky senátorů, ve vztahu právě k ekonomice toho zákona.

Je opravdu velmi důležité si uvědomit, jaké jsou dneska výdaje státního rozpočtu spojené s bytovou nouzí. To samozřejmě jsou náklady, které jsou spojené s řadou oblastí, které vyvolává bytová nouze dané domácnosti. V tom propočtu exaktním, který je uveden v podkladech, je 4,1 miliardy korun. Bylo také řečeno, že zákon v plném běhu, to znamená po tom úvodním roce, kdy se dostane do úplného náběhu nebo úplného fungování, bude stát celkově, to znamená včetně všech nákladů, i na kontaktní místa pro bydlení, i náklady na to personální zabezpečení, 1,5 miliardy korun. Je nutné v tom kontextu dlouhodobého vývoje zmínit, že ambice zákona je během 10 let snížit bytovou nouzi o 30 %. 

Co to znamená? Znamená to, že v momentě, kdy snižujete jev bytové nouze, snižujete náklady státního rozpočtu na negativní efekty s tím spojené. V tom RIA, v tom výpočtu ekonomického fungování zákona, je právě tento výpočet uveden. Vyplývá z něj jednoznačně, že v pátém roce fungování toho zákona se tato norma stává rozpočtově neutrální, respektive přechází do pozitivního pásma. Co to znamená? V momentě, kdy v pátém roce bychom měli udělat kontrolní výpočet, zjistíme, že stát ze státního rozpočtu vynakládá na negativní jevy spojené s bytovou nouzí o minimálně 1,5 miliardy, respektive více méně, než vynakládá dnes. 

Co nejstručněji řečeno, my tím sledujeme to, že 1,5 miliardy korun, které potřebujeme ročně na fungování toho zákona, stát ušetří postupně a potom v daleko větší míře v dlouhodobějším horizontu na minimalizaci nákladů spojených ročně s bytovou nouzí. Proto říkáme, že opravdu v tom dlouhodobém horizontu od pátého roku dále je pro státní rozpočet pozitivní přínos toho zákona ve vztahu k výdajům spojeným s bytovou nouzí.