Totalitní režim byl jeden velký kriminál. Narodil jsem se v něm a i když mi bylo v roce 89 teprve deset let, tu krutou perspektivu života, ve kterém nebudu nikdy moci říkat, číst a psát, co chci, dělat, co chci, a cestovat, kam chci, jsem si velmi silně uvědomoval.

Asi proto považuji svobodu za to úplně nejcennější, co může člověk mít. Před 28 lety nás všechny najednou propustili, jenže někteří si na svobodu podobně jako naši vězni těžko zvykali. Neuměli se vypořádat s tíhou zodpovědnosti, která jde se svobodou ruku v ruce, a někteří – tak jako ti naši bývalí vězni – by se vlastně nejraději do vězení, ve kterém byl život jednoduchý a bezpečný, vrátili.