Já děkuji moc. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, tak já jsem bedlivě poslouchal projev pana kolegy Schreka, moc za něj děkuji a myslím si, že budeme slazeni i v tom, co v tuto chvíli řeknu já ohledně připravenosti Úřadu práce právě na tuto agendu. Dovolte mi tedy před závěrečným hlasováním shrnout stručně, proč stojíme za pozměňovacím návrhem pod bodem B a proč považuji jeho přijetí za zásadní pro to, aby tento zákon v praxi skutečně fungoval.

Zákon o podpoře bydlení sleduje jasný cíl, a to je pomoci domácnostem, které se vlastními silami nedokážou dostat k bydlení, zajistit si ho. O tomto cíli není sporu. Otázkou však je, jakým způsobem a prostřednictvím jakých institucí jej chceme naplňovat. Má systém podpory bydlení zajišťovat nově budovaná paralelní struktura, anebo instituce, která se sociální pomocí dlouhodobě zabývá již dnes? Platné znění svěřuje klíčové rozhodovací pravomoci, to znamená, posuzování potřebnosti, vedení evidence, poradenství obecním úřadům s rozšířenou působností. Na první pohled je to logické, ve skutečnosti ale vytváří paralelní strukturu vedle systémů, které stát k témuž účelu již provozujem a to desítky let. Je to duplicitní výkon, roztříštěná odpovědnost, rozdílné kapacity v různých krajích a finanční toky, nad nimiž stát, který je hradí, nemá odpovídající kontrolu. To není reforma systému, to je vytváření další vrstvy nad systémy, které už dnes existují.

Náš pozměňovací návrh tuto situaci narovnává. Přenáší věcnou působnost na Úřad práce. Proč právě tam? Protože Úřad práce je již dnes orgánem, který systematicky posuzuje sociální a ekonomické zázemí domácností, posuzuje celkovou situaci rodin, pracuje s jednotnými kritérii na celostátní úrovni, má hustou síť 307 kontaktních míst a pracovišť – a to chci zdůraznit – je totiž schopen zajistit srovnatelný a transparentní přístup ke klientům v celé republice bez závislosti na kapacitách konkrétní radnice. Lidé v podobné situaci mají dostávat stejnou pomoc bez ohledu na to, v jakém kraji žijí. Právě jednotný výkon státní správy je nejlepší zárukou, že tomu tak bude. Propojení systému státní sociální pomoci a systému podpory bydlení na jednom místě navíc umožní skutečně komplexní přístup ke klientovi: pomoc s bydlením, dávky, podpůrný plán, vše koordinovaně z jednoho místa. To je smysluplná reforma, ne administrativa pro administrativu.

Pokud jde o příjmový test, tak tady čelíme tlaku na jeho navýšení. Podívejme se na čísla. Při hranici 1,6násobku životního minima splňuje příjmové kritérium nejméně 150 000 domácností. Úřad práce aktuálně eviduje přibližně 60 000 domácností pod životním minimem, které podmínku splňují automaticky. Systém přitom pracuje přibližně se 3 000 byty ročně – to znamená, to, co je v tom návrhu zákona. Tento nepoměr ukazuje, proč musíme parametry nastavit realisticky a zodpovědně. To není argument proti pomoci potřebným, je to argument pro to, abychom nastavili všechny parametry zodpovědně. Příjmový test návrhu není pevná zeď, je to vyvratitelná domněnka. Pokud domácnost hranici přesáhne, nevylučuje to automaticky její zápis do evidence. Úřad práce může správním uvážením rozhodnout jinak a tato flexibilita je v návrhu záměrně. Pro zranitelné domácnosti, to znamená, samoživitelky, seniory nebo osoby se zdravotním postižením se navíc uplatňuje příznivější hranice ve výši 3násobku životního minima.

Ke snížení spodní hranice disponibilního příjmu pod životním minimem, to je bod G6, mám trochu výhradu. Životní minimum je v České republice minimální společenskou uznatelnou hranicí nákladů pro zajištění základních potřeb. Bylo by systémově problematické, aby stát na jedné straně garantoval podporu bydlení a na druhé straně konstruoval systém tak, že jeho příjemci po zaplacení nájmu nemají prostředky ani na životní minimum. Z toho logicky vyplývá tlak buď na opětovné zavedení doplatku na bydlení, což samozřejmě nechceme, nebo na prolomení stropu uznatelných nákladů u dávky státní sociální podpory pomoci. Hovoříme o potenciálních nákladech v řádu 1 až 3 miliard ročně. Vím, že zákon od počátku provází kontroverze. Legislativní rada vlády v průběhu legislativního procesu upozornila na nerovnováhu mezi přínosy a náklady i na nepřehlednost navržené úpravy – myslím Legislativní rada vlády pod panem tenkrát ministrem Šalomounem.

Náš pozměňovací návrh na tyto výhrady reaguje věcně, aniž by zasahoval do samotného cíle zákona ani do obsahu podpůrných opatření. Úřad práce se na převzetí agendy připravuje. Metodika je ve finální fázi, od 1. července 2026 odpadá agenda závazných stanovisek a od 1. září přebírá evidence bytů a osob. Systém školení je naplánován na srpen, příprava probíhá a myslím si, že probíhá dobře.

Nehlasujeme tedy o tom, zda pomáhat lidem v bytové nouzi, na tom se shodneme úplně všichni – hlasujeme o tom, zda pomoc zajistíme způsobem, který bude fungovat stejně dobře v Chebu, v Ostravě i Praze a který obstojí nejen dnes, ale i v dalších letech. Proto žádám o podporu bodu B. Děkuji.

Ing. Aleš Juchelka

• ANO 2011
• ministr práce a sociálních věcí

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Psali jsme:

Proměna Andreje Babiše, které se ani nechce věřit

Varování: Cizina naším obilím krmí prasata, jejichž maso pak kupujeme

Trump se zbláznil, naznačil německý list

Návrh: EU má zasadit Rusku „poslední ránu“