Ve skutečnosti vytvoření společné evropské armády ve smyslu federálních ozbrojených sil Evropské unie nikdo reálně nenavrhuje. Tento pojem lze použít maximálně jako občasnou metaforu, vždy však s malým „e", pokud chceme podpořit další prohlubování obranné dimenze EU.

Tím, co bylo v pátek na žofínské konferenci diskutováno, je posilování obranné spolupráce mezi členskými zeměmi EU a za přispění příslušných unijních institucí a nástrojů.

Usilujeme o posun obranné spolupráce mezi členskými na vyšší kvalitativní úroveň, přičemž Evropané musí být především schopni řešit chaos a konflikty ve svém sousedství. Nelze totiž očekávat, že naši mimoevropští spojenci, tedy Spojené státy, se budou angažovat v místních konfliktech v nestabilních oblastech obklopujících Evropu, které sice bezprostředně ohrožují bezpečnost našeho kontinentu, ale mají jen omezený dopad na zájmy USA.

Obrana evropského teritoria však bude i nadále úkolem pro NATO. To je fakt, na němž se shodnou i největší zastánci posilování unijní obranné spolupráce a na páteční konferenci zazněl od všech významných účastníků.

Aby mohla Evropská unie účinně přispívat ke stabilizaci problémových regionů ve svém sousedství, potřebuje k tomu celou škálu nástrojů, včetně vojenských. Tyto vojenské kapacity ovšem budou i nadále poskytovány jednotlivými členskými zeměmi. EU může jen napomoci jejich efektivnějšímu vytváření a sdílení, což je právě to, co v posledním roce na unijní půdě intenzivně řešíme.