Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,
dovolím si tedy zahájit tento zařazený bod, který je pojat poměrně široce, já budu hovořit samozřejmě i o konkrétních věcech, ale bylo by dobře, abychom si znovu shrnuli, jak ta situace aktuálně vypadá, protože někdy mám pocit, že skutečně to, co vidíme v médiích, neodpovídá realitě.
Pravdou je, že teď jsme v době, kdy je situace poměrně exponovaná, ostatně jako každý rok, to není nic výjimečného, protože se rozhoduje o tom, jak bude péče hrazena v příštím roce. Ministerstvo zdravotnictví připravilo úhradovou vyhlášku pro příští rok a skutečně každý rok se odehrávají podobné diskuse, podobné nátlakové akce atd. Na druhou stranu pravdou je také to, že od mého nástupu se snažíme mnohem více hovořit se zdravotníky, hledat konsenzus i právě v rámci dohadovacího řízení o úhradách zdravotní péče pro příští rok. I proto úhradová vyhláška vlastně podruhé v řadě vychází z většiny dohod mezi zdravotními pojišťovnami a zástupci jednotlivých segmentů. Těch segmentů celkově je 14 a 12 segmentů se dohodlo na tom, jak bude péče hrazena, takže drtivá většina, to je také třeba připomenout, byť samozřejmě asi nikdo není stoprocentně spokojený. Asi kdybychom se zeptali každého z těch jednotlivých segmentů, ať jsou to praktičtí lékaři, ambulantní specialisté, gynekologové, zdravotnická záchranná služba, fyzioterapie atd. atd., tak všichni by řekli, že potřebují víc, že ten nárůst je nedostatečný. Na druhou stranu je to o kompromisu, o hledání kompromisu v rámci možností systému.
Systém veřejného zdravotního pojištění se vyvíjí dobře, řekl bych až výborně, zejména v těch posledních letech, včetně tohoto, dosahujeme skvělých výsledků. Pro příští rok budou příjmy systému veřejného zdravotního pojištění 350 miliard korun včetně nárůstu platby za státní pojištěnce 3,5 miliardy korun, což je skutečně historická částka. Ale i tak náklady budou vyšší než růst příjmů.
Tady se občas objevují debaty o tom, jestli máme využít rezervy, že tam ty peníze leží atd. My už je v příštím roce zapojíme. Protože meziroční nárůst příjmů systému je 19 miliard a nárůst nákladů na péči bude 26 miliard. Přímo do péče budeme investovat 26 miliard korun tak, jak je dohoda v rámci dohadovacího řízení, nastavených úhrad v rámci úhradové vyhlášky a dohody s pojišťovnami. Samozřejmě pokud ten systém se bude vyvíjet dobře, tak jsme připraveni a jednáme o tom se zdravotními pojišťovnami, jít ještě nad rámec úhradové vyhlášky, ale je to o tom, že skutečně musíme investovat do péče. Já prostě zásadně odmítám ty teze o rozpouštění rezerv, kdy budeme rozlívat peníze do systému a věřit, že to něco vyřeší. Nevyřeší. Jediné řešení je skutečně investovat do dostupnosti, do kvality péče, do cílených úhradových mechanismů, do podpory regionálních nemocnic, nedostupných oblastí jak v oblasti primární péče, sekundární péče, tak samozřejmě i v oblasti právě těch nemocnic, které jsou v odlehlých lokalitách. A to už se teď děje. Máme připravenu a budeme realizovat a realizujeme v těchto dnech ve spolupráci s VZP cílenou úhradovou politiku na podporu nemocnic, které jsou v odlehlých oblastech objektivně znevýhodněny, jako je Jeseník, Šumperk, Rumburk, Znojmo, Nové Město, a samozřejmě situaci budeme vyhodnocovat a jsme připraveni podpořit i další, pokud skutečně k tomu budou objektivní důvody z hlediska nedostupnosti péče, protože my už nemůžeme jít tou cestou, že budeme pouze slepě rozlévat peníze do systému, ale musíme jít cíleně řešit ty problémy, kde jsou.
A my dneska máme samozřejmě celou řadu problémů. Nikdo nikdy neřekl, ani z mých úst nikdy nezaznělo, že zdravotnictví funguje skvěle, že všechno je stoprocentně v pořádku. Já myslím, že naše zdravotnictví je skvělé obecně, ty výsledky skutečně jsou vynikající. Posouváme se i v mezinárodních žebříčcích, hodnocení z hlediska mezinárodního srovnání. Skutečně naše zdravotnictví funguje. Já jsem měl teď možnost, protože jsou ty debaty různé s odbory, se bavit s lidmi z praxe, s přednostmi klinik, skutečně s lidmi, kteří jsou třicet let v praxi a říkají, že nikdy nebylo zdravotnictví v takto dobré kondici, jako nyní - a jsou to šéfové chirurgických klinik, kardiologických klinik apod. Nikdy se tolik pacientů nedostalo k té nejmodernější péči. Léčíme nejvíc pacientů nejmodernějšími léky v historii, které skutečně zachraňují životy v oblasti centrové péče, onkologické péče, kardiologické atd. Takže to, co se dnes vyvolává, že zdravotnictví kolabuje, že je v krizi, tak to zkrátka není pravda. Zdravotnictví má své problémy, v některých regionech ty problémy určitě nejsou malé z hlediska zajištění primární péče praktických lékařů, praktických lékařů pro děti a dorost, z hlediska zajištění některých akutních oddělení následné péče. Ale je to skutečně otázka regionální, některých vybraných regionů, vybraných nemocnic. Ale říkat o tom, že zdravotnictví je kompletně v kolapsu, že kompletně je krizová situace plošně, tak to zkrátka pravda není.
A myslím si, že návrh úhradové vyhlášky, který teď už je poslán do Legislativní rady vlády, zajišťuje, že roste celé zdravotnictví, nikoliv pouze jeden segment na úkor ostatních. Ale my poprvé skutečně chceme podporovat všechny segmenty, od primární péče přes léčbu vzácných onemocnění v super specializovaných centrech. Všechny segmenty rostou do jednoho, žádný segment nestagnuje, žádný neklesá v úhradách, všechny rostou. A to je ta pozitivní informace. Protože my si nemůže myslet, že např. podpoříme pouze nemocnice, byť jsou obrovsky důležitým segmentem v tom systému, a ostatní segmenty nezapojíme. My potřebujeme do péče o pacienta zapojit všechny.
A skutečně aktuálně, na co my se zaměřujeme, je podpora primární péče. Protože to je ten problém i z toho současného systému, že nemocnice, které si často objektivně stěžují na přetíženost, se starají o pacienty, kteří vůbec do těch nemocnic nepatří, kteří mají problémy, které mohou být řešeny na nižších úrovních zdravotnictví, v ambulantní sféře nebo právě v rámci primární péče. A to je tím základním cílem. To je ta základní vize - skutečně budovat zdravotnictví odspodu, zapojit primární péči, zapojit ambulantní sféru. Proto my máme např. v příštím roce v úhradové vyhlášce bonifikace za to, že ambulantní specialista přijímá nové pacienty, nové pojištěnce, že se postará o pojištěnce ten samý den - jsou to tzv. urgentní sloty. Pokud skutečně je poslán praktickým lékařem a má zásadní problém a ambulantní specialista ho přijme ten samý den, dostane za to vyšší úhradu, protože samozřejmě je to něco, co je nad rámec. Takže my jdeme skutečně cílenou bonifikací tak, abychom zajistili dostupnost a kvalitu zdravotní péče a aby rostly všechny segmenty, které potřebujeme do té péče zapojit.
Souhlasím s tím, že samozřejmě zdravotnictví má své problémy, jak jsem o tom hovořil, i z hlediska personálního, z hlediska např. i nedostupnosti léčiv apod. Já tady mám otázky, které mi dal svolavatel tohoto bodu.
Je to poměrně obsáhlé, asi k tomu ještě něco bude řečeno. Ale ty otázky samozřejmě cílí na správné oblasti týkající se například personálního stavu českého zdravotnictví, otázky nedostupnosti léků. Pokud se bavíme o té personální stránce věci, tzn. zajištění personálu v českých nemocnicích a obecně ve zdravotnictví, tak souhlasím s tím, že skutečně ta situace ne vždy je dobrá, také není to plošná otázka, ale skutečně každá nemocnice má trošku jiné problémy, někde je větší problém se sestrami, někde s lékaři, někde ten problém není nijak zásadní. Ale druhá věc je ta, kdo jak to kdy řešil. My dneska víme, že, a to není nic překvapivého, že lékařská populace stárne. Že skutečně tak, jak se vyvíjí populace celková, tak i lékařská populace stárne. A na druhou stranu nikdo vlastně toto nikdy neplánoval, jak tu stárnoucí lékařskou populaci obnovit. Jak ji nahradit novou mladou generací.
Mimochodem, my jsme vyřešili po mnoha letech to, že jsme skutečně v tomto akademickém roce začali podporovat medicínské školství, systematicky, všechny lékařské fakulty tak, aby tam byli učitelé, kteří mohou učit mladé lékaře, protože to byl také problém - nikdo nechtěl na těch lékařských fakultách ani učit, zejména v těch základních oborech. A abychom měli více absolventů. Od tohoto roku a vlastně už minulého akademického roku, ale tento rok to začalo naostro, lékařské fakulty přijímají o 15 % studentů víc, mohou zaplatit lépe učitele na lékařských fakultách, celkově je to desetiletý akční plán, pardon, 11letý akční plán za 7 mld. korun. A to je ten cíl. My musíme skutečně podpořit medicínské školství a stejně tak jdeme cestou podpory u středních zdravotnických škol. Když se podíváme na data, tak ta neukazují úplně špatnou vyhlídku, protože jak u těch lékařských fakult, kde se zvyšuje zájem a jsme schopni nyní vzít více studentů, tak i u těch středních zdravotnických škol se výrazně zvyšuje zájem o studium. Mezi roky 2017 až 2018 vzrostl počet přijatých studentů zhruba o tisíc. Teď jsem viděl aktuální data mezi roky 2018 a 2019 a nárůst je 1 700. To znamená, nám se zvyšuje počet zájemců a studentů na středních zdravotnických školách. Samozřejmě kritici řeknou, je otázka, jestli všichni půjdou do praxe. Ale na druhou stranu, potřebujeme je tam také dostat, nejdřív do těch škol. A já si myslím, že skutečně v tomto směru se situace zlepšuje. A ona se začíná zlepšovat, byť to nikdo možná nechce slyšet, i v těch nemocnicích.
Když se podíváme na data a já neříkám, že z toho můžeme být nějak nadšeni a že to je něco, kde máme skákat dva metry do vzduchu, ale pravdou je, že sestry přestaly odcházet z nemocnic, z akutní lůžkové péče. Tam skutečně na datech, která máme z Ústavu zdravotnických informací a statistiky, vyplývá, že po letech předchozích, kdy sestry odcházely objektivně v řádu stovek z akutní lůžkové péče, tak ten pokles se zastavil, skutečně přestaly odcházet. Bezesporu to byla i otázka navýšení finančních prostředků, odměňování atd. A to je něco, z čeho musíme vycházet, a je to pozitivní, jak říkám, byť to není věc, která nás může těšit, protože my tam potřebujeme dostat nové sestry, určitě jsou nemocnice, kde ten nedostatek existuje - ale přestaly odcházet z nemocnic, to si myslím, že je něco, co je pozitivní informace. A u lékařů ten nárůst také probíhá, ta data máme v rámci celé republiky jak akutní, tak následné lůžkové péče. Naopak roste počet lékařů, byť, jak říkám, stárnou, což je problém, ale spíš nikoliv toho, že nalijeme do systému peníze, ale právě získat novou mladou generaci lékařů, kteří půjdou pracovat do českého zdravotnictví. A pokud samozřejmě tady někdo stále říká, že zdravotnictví je v krizi, kolabuje, tak tím činí tu největší medvědí službu samotnému zdravotnictví. Pokud takto budeme prezentovat české zdravotnictví, což tím pádem ani není pravda, protože jak říkám, situace je úplně jiná, ale pokud takto budeme prezentovat české zdravotnictví, tak samozřejmě ta atraktivita toho oboru asi nebude úplně příliš velká pro ty mladé lidi, kteří do zdravotnictví třeba by uvažovali jít.
Takže nevytvářejme tady dojem krize, dojem kolapsu, říkejme si ty věci, jak jsou, že ano, že jsou problémy, řešme je individuálně. Dejme do systému peníze tam, kde je třeba. Ale nikoliv plošným rozlíváním peněz, rozpouštěním poloviny rezerv a podobně, co navrhuje ten tzv. krizový štáb.
Jsem připraven případně odpovědět na další dotazy, nechci tady okupovat celou hodinu, čas samozřejmě je nějak vymezen a to téma je velmi komplexní, ale aspoň takto na začátek.
Děkuji.
Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch, MHA
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
