Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane poslanče, je to trošku úsměvné. Za prvé tedy je třeba říci, že se nejedná o léky, ale o zdravotnické prostředky, o pomůcky. A je třeba to vidět v kontextu té za prvé geneze, proč vlastně tu právní úpravu navrhujeme a vlastně co má obsahovat. Já jsem o tom mluvil při tom prvním čtení. Tady stále funguje systém, který zrušil Ústavní soud, funguje do konce tohoto roku, pokud tedy přijmeme tento návrh, kdy stanovování úhrad zdravotnických prostředků v zásadě je na zdravotních pojišťovnách, primárně na VZP. Ta stanovuje úhradu na základě nějakého průzkumu trhu v ekonomicky nejnižší variantě, tam to taky dělají nějací úředníci. A Ústavní soud řekl, že to je neústavní, netransparentní a nepredikovatelné pro pacienta a zrušil to s tím, že do konce tohoto roku máme čas na přípravu nové právní úpravy tak, aby ten nárok byl v zákoně a celá pravidla byla v zákoně. Takže v zásadě se děje to, že ta agenda se přesouvá z té VZP, kde to beze sporu, já nevím teď kolik, dělali také nějací lidé, protože je to agenda, kterou zkrátka musíme udělat, Ústavní soud nám to uložil nálezem a musí tady být zkrátka nějaký administrativní subjekt, ať je to již pojišťovna nebo to je SÚKL nebo to je ministerstvo, který bude ten nárok administrovat. To si nemůžeme vycucat z prstu. A to samozřejmě musí nějací lidé dělat. Takže teď to dělají nějací lidé na VZP, ti to asi dělat nebudou od toho 1. 1. 2019, pokud schválíme tento návrh. A bude to dělat ministerstvo, potažmo tedy zejména Státní ústav pro kontrolu léčiv, kde se tím bude zabývat 25 zaměstnanců. Je to věc, která je nikoliv zase tak zásadně administrativně složitá, my jsme to stanovovali nebo nastavovali tak, aby to nebylo úplně administrativně složité, ale přece jenom určitá administrativa s tím bude z hlediska vyřazování zdravotnických prostředků z těch kategorizačních skupin, tvorby skupin vzájemně zaměnitelných prostředků, cenové soutěže a tak dále. Zkrátka musí tam být někdo, kdo to bude administrovat.

A pak musí být také přezkum. To je vlastně také něco, co Ústavní soud řekl, že je problém, protože vlastně tam není žádný přezkum. Tady v tom případě bude přezkum na Ministerstvu zdravotnictví. Stejně jako například u léků, pokud se rozhoduje o úhradě, tak je možné se odvolat k Ministerstvu zdravotnictví a tam toto bude zajišťovat 6 zaměstnanců, ta odvolání proti prvostupňovým rozhodnutím. Takže nemyslím si, že to je nějaké zásadní navýšení administrativního aparátu, je to pouze přesun z bodu A, kde se to nějak dělalo podle Ústavního soudu i podle mého názoru neústavně, netransparentně, prokorupčně, přesun do bodu B na Státní ústav pro kontrolu léčiv, potažmo Ministerstvo zdravotnictví jako odvolací orgán a tyto dva subjekty to budou administrovat, ten nárok bude jasně stanoven v zákoně, jasná pravidla. Snažili jsme se skutečně to nastavit tak, aby to bylo co nejméně administrativně náročné. Já tady nechci o té právní úpravu znovu vykládat, protože jsem to řekl v prvním čtení a bude ještě na to určitě spoustu času ve zdravotním výboru. Ale zkrátka musí to někdo administrovat, aspoň ten základ.

A nemyslím si, že to navýšení je nějak zásadně velké. My to samozřejmě budeme pokrývat z prostředků naší kapitoly. Pravděpodobně na to nebudeme požadovat nějaké zásadní navýšení prostředků.

Samozřejmě tam bude ta prvotní investice, která se bude týkat zase primárně softwaru, protože celá ta evidence samozřejmě musí být pod nějakým softwarovým řešením, nějakým nástrojem. Takže to je nějaká ta prvotní investice, ale nemyslím si, že toto je něco tak zásadního, pokud se bavíme o tom, že se jedná o zdravotnické prostředky za zhruba 6 miliard korun ročně, je jich asi 50 tisíc a jsou možná pro stovky tisíc pacientů. Děkuji.

Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch, MHA

• BPP

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Ve věci pracovních míst: 

Není tomu tak. Za prvé je třeba si uvědomit, že VZP není státní orgán, není to státní instituce, takže na tu my nemáme přímo vliv, kolik to tam bude dělat lidí. Takže ten přesun je de facto, ale samozřejmě de iure to není tak, že tabulková místa se škrtnou VZP a přesunou se na ministerstvo. To určitě víte, že VZP v tomto směru funguje svébytně jinak, není to státní instituce. Ale ta agenda se přesune, takže nějací lidé, kteří to administrovali na VZP, tak potřebujeme také lidi, kteří to budou administrovat na Ministerstvu zdravotnictví. Ale důležitá věc je, že my ty lidi pokryjeme nikoliv navýšením tabulek, my nebudeme zvyšovat tabulková místa, respektive nová tabulková místa. My to pokryjeme z těch lidí, kteří tam už dnes jsou, respektive z těch míst, která tam dnes jsou. 

Nemáme obsazena všechna místa, na Ministerstvu zdravotnictví zdaleka ne, přebíral jsem Ministerstvo zdravotnictví, kde byla 65% obsazenost. Nejhůř obsazené ministerstvo ze všech, takže si nemyslím, že my zrovna utrácíme peníze za zbytečné úředníky, my jsme na 75, ale stále je to hodně pod všemi ostatními resorty, které mají zhruba 85, 90 %, takže my ta volná místa tam máme, a to je využijeme stejně jako Státní ústav pro kontrolu léčiv, takže nebudeme vlastně požadovat nějaká nová místa, my využijeme ta, která dnes jsou prázdná. Ostatně paní ministryně financí, kdyby tady byla, tak by potvrdila, že ona každému úřadu, každému ministerstvu, které požaduje navýšení systemizovaných míst, říká ne. Je v tom velmi striktní bez ohledu na to, o koho se jedná, takže má v tomto jasné zadání nebo jasnou představu, že se nemá právě navyšovat počet míst. Mají se obsadit ta, která jsou volná, případně ta, ony mrtvé duše, tak seškrtat.