Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane poslanče, je to trošku úsměvné. Za prvé tedy je třeba říci, že se nejedná o léky, ale o zdravotnické prostředky, o pomůcky. A je třeba to vidět v kontextu té za prvé geneze, proč vlastně tu právní úpravu navrhujeme a vlastně co má obsahovat. Já jsem o tom mluvil při tom prvním čtení. Tady stále funguje systém, který zrušil Ústavní soud, funguje do konce tohoto roku, pokud tedy přijmeme tento návrh, kdy stanovování úhrad zdravotnických prostředků v zásadě je na zdravotních pojišťovnách, primárně na VZP. Ta stanovuje úhradu na základě nějakého průzkumu trhu v ekonomicky nejnižší variantě, tam to taky dělají nějací úředníci. A Ústavní soud řekl, že to je neústavní, netransparentní a nepredikovatelné pro pacienta a zrušil to s tím, že do konce tohoto roku máme čas na přípravu nové právní úpravy tak, aby ten nárok byl v zákoně a celá pravidla byla v zákoně. Takže v zásadě se děje to, že ta agenda se přesouvá z té VZP, kde to beze sporu, já nevím teď kolik, dělali také nějací lidé, protože je to agenda, kterou zkrátka musíme udělat, Ústavní soud nám to uložil nálezem a musí tady být zkrátka nějaký administrativní subjekt, ať je to již pojišťovna nebo to je SÚKL nebo to je ministerstvo, který bude ten nárok administrovat. To si nemůžeme vycucat z prstu. A to samozřejmě musí nějací lidé dělat. Takže teď to dělají nějací lidé na VZP, ti to asi dělat nebudou od toho 1. 1. 2019, pokud schválíme tento návrh. A bude to dělat ministerstvo, potažmo tedy zejména Státní ústav pro kontrolu léčiv, kde se tím bude zabývat 25 zaměstnanců. Je to věc, která je nikoliv zase tak zásadně administrativně složitá, my jsme to stanovovali nebo nastavovali tak, aby to nebylo úplně administrativně složité, ale přece jenom určitá administrativa s tím bude z hlediska vyřazování zdravotnických prostředků z těch kategorizačních skupin, tvorby skupin vzájemně zaměnitelných prostředků, cenové soutěže a tak dále. Zkrátka musí tam být někdo, kdo to bude administrovat.

A pak musí být také přezkum. To je vlastně také něco, co Ústavní soud řekl, že je problém, protože vlastně tam není žádný přezkum. Tady v tom případě bude přezkum na Ministerstvu zdravotnictví. Stejně jako například u léků, pokud se rozhoduje o úhradě, tak je možné se odvolat k Ministerstvu zdravotnictví a tam toto bude zajišťovat 6 zaměstnanců, ta odvolání proti prvostupňovým rozhodnutím. Takže nemyslím si, že to je nějaké zásadní navýšení administrativního aparátu, je to pouze přesun z bodu A, kde se to nějak dělalo podle Ústavního soudu i podle mého názoru neústavně, netransparentně, prokorupčně, přesun do bodu B na Státní ústav pro kontrolu léčiv, potažmo Ministerstvo zdravotnictví jako odvolací orgán a tyto dva subjekty to budou administrovat, ten nárok bude jasně stanoven v zákoně, jasná pravidla. Snažili jsme se skutečně to nastavit tak, aby to bylo co nejméně administrativně náročné. Já tady nechci o té právní úpravu znovu vykládat, protože jsem to řekl v prvním čtení a bude ještě na to určitě spoustu času ve zdravotním výboru. Ale zkrátka musí to někdo administrovat, aspoň ten základ.

A nemyslím si, že to navýšení je nějak zásadně velké. My to samozřejmě budeme pokrývat z prostředků naší kapitoly. Pravděpodobně na to nebudeme požadovat nějaké zásadní navýšení prostředků.

Samozřejmě tam bude ta prvotní investice, která se bude týkat zase primárně softwaru, protože celá ta evidence samozřejmě musí být pod nějakým softwarovým řešením, nějakým nástrojem. Takže to je nějaká ta prvotní investice, ale nemyslím si, že toto je něco tak zásadního, pokud se bavíme o tom, že se jedná o zdravotnické prostředky za zhruba 6 miliard korun ročně, je jich asi 50 tisíc a jsou možná pro stovky tisíc pacientů. Děkuji.