Otázka byla na to, jaké jsou finanční zdroje fungování tzv. Islámského státu. Ty tři zdroje, asi součásti financování Islámského státu, jsou poměrně známé. Je to ropa, prodej zajatců, převážně žen tedy, které dostanou do zajetí a pak je prodávají, a pak památky starožitnické z míst, která přepadli, tak se dostali k poměrně velkému množství památek, které se pak prodávají v antikvariátech v Dubaji, v Bejrútu a v celé řadě arabských míst. Na to se vytvořily určité sítě, jak to tam dostávají. Takže to v podstatě byly dlouho tři základní zdroje příjmů.

Dokonce i dnes platí, že v případě ropy jsou schopni podle údajů z února tohoto roku těžit zhruba 50 tisíc barelů ropy denně, což prodávají soukromým překupníkům za cenu asi 25, 35 dolarů za barel. To by znamenalo příjem z těžby v rádu 1,5 milionu amerických dolarů denně. Je pravda, že ta těžba klesla díky náletům a díky vzdušným útokům aliance Spojených států. Tak se podařilo právě v těžbě ropy jim způsobit značné ztráty. Nicméně to vypadá, že do značné míry je schopen to Islámský stát vyrovnat, a to především tím, že v současné době velkou část svých příjmů generuje přímo s tím Islámským státem ovládaných území, tím že je vlastně závislý na příspěvcích od podporovatelů, kteří tam žijí.

On ovládá území, na kterých docela existuje takový ten malý obchod, a vybírání vlastně v uvozovkách jakýchsi daní, se stalo pravidelným způsobem fungování Islámského státu. Úroveň vybírání daní je dnes hodnocena na překvapivě slušné úrovni, srovnatelné - řekněme - s některými jinými arabskými státy. Nemůžeme to porovnávat s Evropou. Takže oni vytvořili vlastní systém výběru daní a ten tvoří dneska poměrně slušnou základnu. To neznamená, že by se jim dařilo nějak zvlášť.

Informace úplně čerstvé, které jsem četl z poslední doby, tak se zdá, že mají poměrně dost velké ekonomické potíže navzdory všem těm zdrojům, které jsem vyjmenoval, to není tak, že by se dařilo celý ten provoz tzv. Islámského státu hladce financovat. Prostě v současné době je to docela obtížné a narážejí na velké problémy to financování udržet.

Co se týče zbraní, je poměrně známo, že jim se podařilo dostat k docela kvalitním zbraním především v souvislosti třeba s dobytím kasáren v Mosulu. Tam se dostali k velmi poměrně slušně moderním americkým zbraním, které byly původně Spojenými státy poskytnuté irácké armádě, a právě proto, že se jim podařilo dobýt několik stanovišť, z nichž nejvýznamnější jsou právě kasárny v Mosulu, tak se dostali k poměrně velmi moderní technice dodané Spojenými státy americkými. Já sám jsem byl svědkem toho, kdy mi líčili kurdští představitelé, premiér kurdský, že vlastně navštívil Spojené státy a Pentagon a žádali Američany o pomoc, protože jim vysvětlovali, že se při střetu s jednotkami Islámského státu střetávají s technikou daleko kvalitnější, než mají oni sami, a kuriózně tedy technikou dodanou Spojenými státy. A Američané stáli samozřejmě před velmi obtížnou situací, že najednou měli dodat Kurdům zbraně, aby měli vybavení srovnatelné s tím, protože oni sami tam dodali předtím irácké armádě, což nebylo pro Američany jednoduché rozhodování, protože museli mít z toho trochu pocit absurdity. To je jasné. A trvalo to asi tři, čtyři týdny, než jim nějaké zásilky poskytli, protože to nebylo jednoduché rozhodnutí.