Ministryně pro místní rozvoj vyrazila tentokrát v rámci road show po krajích do Plzně, kde starostům a úředníkům staveních úřadů vysvětlovala hlavní principy rekodifikace. Jelikož se ministryně ocitla v kraji, kde jsou bohaté zkušenosti s tzv. systémovou podjatostí, vysvětlovala publiku, že nový model uspořádání stavební právy odstraní i tento fenomén současnosti. Detailněji se zastavila také u toho, jak bude podle nového zákona vypadat proces odvolání a přezkumu. I ty musí dostat jasné mantinely. Rekodifikace počítá s tím, že na obcích s rozšířenou působností zůstanou stavební úřady v přenesené působnosti, které budou rozhodovat o stavbách místního významu, od krajských úřadů výš by fungovala státní stavební správa. „Tento krok by vyřešil systémovou podjatost, což velmi kvitují soudci,“ uvedla ministryně Klára Dostálová.

Systémová podjatost pochází z Plzně

Tzv. systémová podjatost byla poprvé judikována právě v Plzni a to u spalovny v Chotíkově. Tento záměr je ukázkou toho, do jaké legislativní pasti jsme se v průběhu času dostali. Jen prostý výčet všech rozhodnutí, odvolání, žalob, rozsudků a stížností proti územnímu rozhodnutí a stavebnímu povolení, kterými se odpůrci spalovny odpadů v Chotíkově snažili zabránit její stavbě a uvedení do provozu, čítá tři strany hustě popsané strohou právnickou mluvou. O spalovně rozhodovaly úřady a soudy napříč republikou. Záměr se posuzoval v Plzeňském kraji, Jihočeském i Středočeském kraji a v Brně.

Příběh spalovny se začal psát v září v roce 2009, kdy jí dali občané Chotíkova v referendu zelenou. V polovině roku 2011 dostal záměr Plzeňské teplárenské územní rozhodnutí a na začátku roku 2013 stavební povolení, obě začaly ovšem takřka okamžitě napadat Děti země a místní spolky. Ping – pong mezi úřady a soudy neskončil dodnes. Spalovna byla už sice od roku 2016 ve zkušebním provozu a loni v březnu byla zkolaudována, poslední žaloba z loňského ledna proti územnímu rozhodnutí vydanému před více než osmi lety ještě ale není rozhodnutá. Během soudních bojů aktivistů s Plzeňskou teplárenskou byla stavba za více než 2,5 miliardy dvakrát zastavena a zakonzervována dohromady na 290 dní. Podle propočtů vedení spalovny stavbu vleklé soudní spory, kdy třeba v jednu chvíli bylo platné stavební povolení a zrušené územní rozhodnutí, a jindy naopak, prodražily o zhruba 200 milionů korun.